středa 17. října 2007

Hladový Bimbo

Mám kamaráda. Rád organizuje desítky akcí. A velice často potřebuje od jiných různé služby. Takové vztahy, aby správně dlouhodobě fungovaly, musí být reciproční. Já pro tebe ty pro mě. Dodnes nebyl vymyšlen lepší systém než práce za odměnu, práce za výměnu. V jeho případě to však neplatí. Důvodů, proč tomu tak je, může být víc, mně se nejvíc zamlouvá, že nemá co nabídnout. Samozřejmě kromě peněz či jiných hmotných statků.
Dřív jsem pro něho dělal kde co, ale protože jsem zastáncem reciprocity a rovnováhy nejen ve světě lidí, postupně jsem utlumil jeho aktivity a změnil v naprosté pasivity. Přesto se mu sem tam podaří mě donutit k nějaké činnosti, ale protože při tom dělám nevhodné poznámky a ksichtím se, žádá mě, bližního, nerad. Pro jistotu nabízí předem předběžný hmotný statek v podobě pozvání na oběd. Bohužel to bývá jen prázdná věta, takový rituální taneček. Aby mu to nebylo blbé, nebo aby byla vidět z jeho strany snaha o normální oko za oko, zub za zub. Většinou ale z pozvání sejde. Co s tím? Měl bych ho donutit k dodržení slibů? Asi jo. Pro jeho dobro. Dobrý skutek je dobrým skutkem, když trháš trn z paty, ne když jde o jistou formu jednostranné vychcanosti. Jenže já obejda se bez toho oběda obejdu, nepotřebuju ho. Tak si aspoň experimentuju. Kolikrát slíbí, kolikrát splní, kdy spolkne ironickou poznámku. Je docela splachovací.
Vím, že když si řeknu, zatne zuby a oběd zaplatí. Ale o to mi nejde. Mě fascinuje ten samotný slib. Když někdo řekne: "Pozvu tě zítra na oběd," říká tím, že zítra. On však to zítra nezvládne. Skoro vždycky má nějakou jinou akci v době oběda. A protože je systematik s důsledným kalendářem, nelze ho nařknout, že zapomněl. I další dny mu do toho něco neodkladného vleze. Pozvání vyšumí za pár dní do úplného ztracena.
On nezapomíná, je jak slon Bimbo, pamatuje si všecko. Co ho vevnitř v hlavě drží v pohodě, že mu nevadí, že nedrží slovo a nestydí se? Myslí si, že zapomínám? I já jsem Bimbo. Experimentátor Bimbo.
Naštěstí si dává v poslední době dost pozor, aby ode mě nic nepotřeboval. Má kolem sebe armádu jiných, kteří zaskočí. Ale myslím si, že neradi. Nemůžu za ně mluvit. Myslet si to můžu. Schválně ho nebudu jmenovat, protože by se strašně urazil a už by se mnou asi nemluvil. A možná by přestal být i kamarád. A za to pár nepozvání na oběd přece nestojí. Ale jestli si myslí, že se přesto v tomto zamyšlení poznává, tak ho můžu uklidnit, že to není o něm, ale o jiném mém kamarádovi. Ten dokonce ani nevrací peníze, které si půjčuje. Ale ani o něm to není. Je to o někom jiném. Toho neznáš Frištenský.

pátek 12. října 2007

A je po chobotnici

Obdivuju Béma, Byl na Čomolungmě, tak musí mít pravdu. Prsí se i tím, že byl v porotě, když vyhlašovali soutěž na Národní knihovnu. Nyní, když to vypadá na zaprděné odpískání, protože si to prý pražané nepřejí, nechal se slyšet, že knihovna je sice bezva, ale raději by ji viděl někde jinde, třeba na Proseku.* Když byl v porotě, to nebylo určené místo? Vždyť ten návrh byl vymyšlenej právě a jen pro Letnou. Tedy alespoň já, kdybych byl architektem, bych rád věděl, jestli je to roubenka do lesa, či velká budova do velkoměsta. Nakonec, co se s tím srát, není-li Kaplický schopný navrhnout nějakou nudnou nezajímavou stavbu pro náročné pražany, a proradné radní, tak ať sedí doma na prdeli a nesere se do nás. Ať si ty svoje hloupé experimenty realizuje někde, kde je ocení, kde mají vkus a vekorysý pohled. Ale k nám na dvoreček prosím ne! Sem teda ne.
Momentálně zrovna u Letné pracuju a vůbec by mi nevadilo, kdybych se na knihovnu mohl zadarmo čučet. Až bude stát jinde, bude mě to stát prachy i čas, abych viděl něco oku milé. Škoda. Jsme poserové netolerantní a všemu nějak moc rozumíme. Co na tom, že hlavně vnitřek knihovny byl vymakanej do nejmenších detailů. Konečně, dyť by stačily jen nějak zateplit nějaké staré jeté sklady po Lidlu či Delvitě, někde v poli. Stejně do knihovny moc nechodíme. A kdo čte, ať trpí.
*) Prosečané ji chtít taky nebudou, to si pište. Radní a Hradní. Vysral bych se na knihovnu, dyk stačí internet. Ne? Buďme in!

pondělí 17. září 2007

Blow UP

Pan prezident Klaus se už k tomu vyjádřil, a já furt nic. Umřel mi Antonioni a já jsem nic neprozradil ke svému vztahu k němu. Pan prezident už řekl vše. Dokonce i to, že nosil stejnou košili, jako hlavní hrdinové Antonioniho filmů. Já jsem na tom nebyl zdaleka tak zle, ale přesto považuju Zvětšeninu za jeden z nejlepších filmů. Ono je totiž těžké říct o nějakým filmu nebo knížce, fotce, obrazu, že je nejlepší, protože nejlepších je moc. Fronta nejlepších se vine v zatáčkách, jak za komančů fronta na knížky ve čtvrtek, jak fronta na maso v hlavním městě komoušskýho Azerbájdžánu.
Zvětšenina se mi stala kultovní především proto, že to bylo o fotografovi a taky proto, že tam o nic nešlo, jen atmoška a náznaky a impulzivní chování modrookého Davida Hemmingse a Rolls Royce a samozřejmě Nikon a Hasselblad. Do filmu jsem byl zamilovanej tak, že jsem na něj šel možná třikrát po sobě a ani mi nevadilo, že nějaký komunistický úzkoprsec z toho nechal vystřihnout skoro celou erotickou scénku s holkama v pastelkových punčocháčích. A pak kdykoliv byl v kině dostupný, šel jsem zas. Po devátém shlédnutí jsem nadlouho přestal. Někdy po roce 1989, když už pár let vysílala první, soukromá, česká, dost nudná televize Nova, se omylem stalo, že mezi plytkými sračkami se objevila upoutávka na Zvětšeninu. Vysílací čas nebyl žádný prime time, ale upoutávka mě upoutala. Dramaticky zabarvený hlas naznačoval britský thriller, vraždu a ztracenou mrtvolu. Nováčtí diváčci se roztřeseně těšili na horor až do pozdních nočních hodin. To muselo být zklamání, když se během 111 minut nestalo vůbec nic. Joint a jazz, vrtule od letadla, pantomimický tenis, oleželá tráva a ulomenej krk od kytary Elvina Lee, nejrychlejšího kytaristy té doby.
Zvětšenina je zcela neakční film při sledování. To napětí přijde až pak, pár dní po, když na to musíte neustále myslet. Myslím, že s tímto filmem ředitel Železný ulítl. Ale i tak mu děkuji.
Co mě fascinuje na tomto filmu dodnes:
  • Zvuk závěrky je zvuk nikoňácké závěrky.
  • Fotograf po každém scvaknutí přetáčí páčkou film.
  • Fotky předváděné v hospodě nakladateli jsou většinou identické s místem, odkud byly focené. I ohnisko nejspíš souhlasí.
  • A jsou černobílé a vynikající.
Jiné filmy od Antonioniho jsem viděl taky, ale tak moc mě nenadchly. Nejsou blbé, ale proti Zvětšenině nic moc. (Identifikace ženy, Povolání reportér, Zabriskie point, Červená pustina, Výkřik, Noc)
Zlatá zkurvená šedesátá. Léta.

čtvrtek 16. srpna 2007

Můj milý blogu...

..už jsem do tebe dlouho nepsal. Není to tím, že bych se na tebe vysral, ale prostě mě nic chytrýho ani zajímavýho nenapadá. Teda napadají mě myšlenky a moudra, ale je to tak blbé, jakoby se ze mě stal český poslanec, či člen vlády. Prostě někdo na českém politickém nebi. A proto tě těmi každodenními žvásty neobtěžuju. Zatím.

středa 27. června 2007

Jazzová opera

Dobře placená procházka v naší Národní kapličce je ohromující zážitek. Nemám rád dvě věci (asi je jich víc, nechce se mi zamýšlet), lhaní a muzikály. To lhaní jen kvůli ušním boltcům, ne proto, že bych chtěl být čestný kladný hrdina, ale červené uši mně jsou nepříjemné. A muzikály tak nějak z principu. Dobře placená procházka by v dnešní době klidně mohla spadnout do muzikáloviny. Doba je tomu nakloněná, Však se porozhlédněte v pražském metru po dveřích, samá Angelika, Golem, Krysař, Michal David..., pod každým nosným tématem je dlouhý únavný seznam toho nej, které se podařilo hvězdmejkrům po celém Česku vyšťourat. A Savka a..., přiznám se, že bych je na fotce ani nepoznal a jména si pamatuju spíš z hovorů lidí v šalinách, v práci a z plakátů.
Ani Bohuš, ani Matuš, ani Leona. Dokonalá týmová práce bez hvězd a celebrit! Dokonce i představení bez pana Suchého (stojí jen 400,- do 9. řady v přízemí) je vynikající. Orchestr, scéna, světla,... jen samé superlativy mě napadají, tak toho raději nechám, protože supry, extry a megy je náš svět již příliš prošpikován.

úterý 12. června 2007

Čuňárny ve věci Čunek

Celý případ je k blití. Plný malosti ubohosti a zaprděnosti. To podstatné, že je to zcela neschopný politik, který nejenže nestačí na funkci lokálního politika, on není schopný ani jako vícepremiér vlády ani jako senátor. Ty poslední dvě funkce nejsou tak náročné jako lokální politika. Nic ve zlým, vy, kdož jste jeho schopnými kolegy. Zadělal na průser a pak ho vyřešil tak, že naše vylekané a uhulákané společenství mohutně většinově aplauduje, protože někam v noci vystěhoval cikány. Nejdebilnější ze všech debilních řešení. Z jakéhokoliv úhlu pohledu.
Ten zástupný problém - úplatek - je z mého pohledu jen přiblblá šaškárna, která k tomu pasuje. Řešení braní úplatků nevede k žádným koncům. Státní správa se tím zabývá tak dlouho, že náklady na vyřešení oné kauzy mohutně převyšují samotnou výši úplatku. Kdekdo tím zabývá, novináři, televize, politici na nic jinýho neodpovídají, Moravec, 168 hodin, Střepiny.. Ministr přes bydlení toho moc nenapracuje, když je v jednom vyšetřovacím kole. Dokonce chvílemi mám pocit, že i ten Bush přijel kvůli Čunkovýmu průseru.
Ale aspoň mně se vám najednou udělalo (kromě nevolna) jasno. Nejde o nic jinýho, než vydržet na štokrdlátku ministra do předčasných voleb. A to se mu podaří. I kdyby kvůli tomu museli odvolat celou policii, všecky vyšetřovatele, zahodili do odpadkáče státní žalobkyni, vyměnili několik ministrů spravedlivosti, jediné, co se počítá, vydržet do nových voleb. Držím ti milý Čunku v tvém plávání sračkami všechny své zbylé prsty. Moc jich nezbylo, neb si jich většinu musím držet u držky, abych se nepozvracel na chodník.
A ještě ta neexistující ztracená Anička, kdoví, jestli i ona nezapadá do stejné kauzy.

pátek 8. června 2007

Správná odpověď A, B, C

Existují lidi, kteří mají lhaní a mlžení přímo v popisu práce a někteří to mají od narození jako chorobu. Příklad - ve firmě přestane fungovat internet. Všichni se podiví, v dnešní době si ani neumí představit, že by se dal bez internetu vybudovat zářivý kapitalistický zítřek. Reakcí na nefungování se lidi ve firmě dělí do tří základních skupin: A. NIC, B. NĚCO, C. VŠECHNO. První s tím nic nedělají a stoicky čekají, až se to vyvrbí samo. Dovedou se zabavit jinak. Do druhé skupiny patří závisláci bez technických znalostí, obešli by se bez toho jako skupina A, ale ještě o tom neví, tak vybíhají zjišťovat. Skupina C obsahuje jednak akční hrdiny, kteří žhaví telefony, pátrají a zařizují přímo u kovářů, pingují a fíglují a patří tam i viníci (interního) průseru. Je-li tento viník i mlžilem, pak broučci skupiny B uslyší: "Někdo něco velkýho stahuje". Béčkaři se rozběhnou po firmě a servilně zjišťují, kdo a co tak velkého stahuje. Ti co nestahují (výhradně skupina A, skupinu B mezi nimi nenajdete, protože ta přece zrovná lítá po firmě) odpovídají v souladu se skutečností (samozřejmě Áčkovou skutečností). Béčka pak slyší od Áček různé vtipné oplzlosti. Oblíbenou odpovědí je: "Nestahujem, protože nefunguje internet." Céčka se tetelí, že než to Béčka prošetří, bude staženo Fandí si, jak jsou vychcaní, že zalhali, aniž zalhali, protože přece říkali, že někdo (já Céčko) něco stahuje a to je pravda pravdoucí. Zákon firemní setrvačnosti praví, že členové jednotlivých skupin ve firmě nemigrují ani po mnohonásobném repete. Opakování není matkou moudrosti.

úterý 5. června 2007

Je libo thaiwanské knedlíčky?

公司簡介 · 商品 · 行情資訊 · 交易制度 · 結算業務 · 法令規章 · 統計資料 · 期貨商專區
Jeníček si odletěl služebně na Thaiwan. Mezi Thaiwanem a Amerikou je časoprostorově zastrčené Česko (pro prďochy plus mínus autobus) vzájemně jsme se proskypovali, takže Honzík mi dělal chutě tím, co měl zrovna k večeři - knedlíčky na páře se zázvorem a masiskem a octovosojovou hnědou neuniverzální omáčkou s tečičkou po jídle v podobě manga s ledem. Já jsem mu popisoval, jak mám ještě furt hlad a že půjdu do Ráje na nějakou prasárnu a jeho kamarádka v Americe se zrovna chystala, že vstane k snídani. Objali jsme wwwsítí celej svět, naše jalové informace se nám zjevovaly na obrazovkách rychlostí téměř bleskovou. Skype je frajer a klidně píše i z Číny i do Číny nerozbitě česky diakriticky. Za půl hodiny už jsem se Honzovi (to už měl těsně před čínským večerníčkem) mohl taky pochlubit. Měl jsem k obědu ryze evropské jídlo - holandský řízek nasáklej mogulem až to stříkalo ven z talíře + gulášovou polívku + chleba o dvou kůrkách. V Číně chleba kůrku nemá žádnou. A co v Americe?

pondělí 4. června 2007

Zábrana (1931)

Na dnešek připadá výročí narození dalšího zajímavého pána, který v dymbulí knihovně nepřehlédnutelně trčí. Nejmilejší jeho knihou mi je „Celý život“. Koupil jsem si ji hned, jak vyšla. Dva tlusté špalky, četl jsem ji se zatajeným dechem. S jakou elegancí a lehkostí dokázal psát o věcech eklhaftních ze svého okolí i o tajnostech zaprášených, niterných. Deníček, kterej byl hodně tlustej, ale přesto ne dost. Po dočtení mě dlouho mrzelo, že je přečteno. Své nadšení jsem ventiloval i v kruhu rodinném. Prostřední synek bystře zareagoval a první špalek Zábrany si půjčil, nepřečetl, ztratil. Byl jsem ukázkově otrávenej, aby viděl, jak jsem otrávenej. Rok dva se nic nedělo, pak přes všemocné internetové nákupnictví se mu konečně podařilo sehnat knihu znova a srovnat tak dluh s Dymbulovu Národní knihovnou v Pařezinách. Nové vydání je ještě krásnější než to staré, protože je všechno nacpané do jedné jediné tlusté knihy a příjemněji voní. Ztráta Jeníčka přišlai s e-slevou skoro na 600 Kč a jemu za ty prachy zbyl jen druhý díl a obal z prvního.
Zábrana se narodil dnes v Herálci v roce 1932. Znám Herálec důvěrně, chodil jsem se slečnou jejíž rodiče měli v Herálci starou chalupu. Spávali jsem tam spolu na krásné velké peci pod jednou dekou, jako v pohádce o blbém Honzovi, kterej mi za 30 let ztratí půl knihy místního rodáka. Možná i proto je mi Zábrana tak milý. Jako ty vzpomínky bez zábran.

pátek 1. června 2007

Poprava Vančury

Dnes je výročí popravy Vladislava Vančury. Tohoto mi tak milého spisovatele mi popravili Němci dneska v roce 1942. Jeho knížky mám snad všecky. I přečtené. Z jeho jazyka jsem až bláznivě u vytržení. Neznám nikoho jiného takového. Když jsem trpěl na vojně jeden rok svého života, měl jsem sebou jedinou knížku. Obrazy z dějin národa českého. Stačila mi tahle jediná. Ani jsem ji celou nepřečetl. Stále jsem se vracel k jednotlivým pasážím a brouzdal jsem skrz ni jiným světem, přestože ve vojenským mundůru a kolem mě se rojili pitomci. Proč jsem o něm začal? Jo, že Vančura byl bohužel komunista. To mě zrovna u něho děsně sere, protože mám jeho knížky bez výhrad rád. A není v nich, ani v jedné, sebemenší komoušskej canc ani ideologie. Ani jedna jediná věta. Rudí komanči měli štěstí, že jim Vančuru hnědí gestapáci popravili včas, jinak by přece po válce od nich musel utéct. Já vím, jsou to jen hypotézy a těmi si člověk ani zadek utřít nemůže. Obrazy z dějin národa českého...
(ani tu knihu kvůli Němcům nedopsal, zatkli ho v půlce věty)

čtvrtek 31. května 2007

Kreténe!

Chodívám skoro každé ráno kolem jedné jednoduché, ale hustě nacpané křižovatky. Je to takové primitivní Téčko řízené semafory. Odbočení vpravo a vlevo odděluje trojúhelníkový ostrůvek. Doleva jedou všichni, doprava skoro nikdo. Přesto je doprava provoz značný. A víte proč? Je to křižovatka české vychcanosti. Ti bouráci vychcaní už pár stovek metrů před křižovatkou zajedou do pravého pruhu, odbočí vpravo, hned pak udělají přestupek a na kolejí to otočí zpět, takže stojí hned na začátku křižovatky až padne zelená, ušetří si dejme tomu 50 aut, což v celkovém čase při jízdě Prahou může být možná 2 minuty. Ale jejich arogance, sprostota, vychcanost tím je potvrzená jednoznačně narozdíl od časové úspory. Rád sleduji jejich výraz za volantem. Tváří se radostně a těžko skrývají pýchu sami nad sebou. Ale i mezi nimi jsou rozdíly. Někteří jedou až hodně dozadu, než to otočí, aby sami sobě i druhým dokázali, že jsou jen malé svině. Ti normální Čecháčkové to otáčí hned na kolejích a tváří se vesele nabobtnale. Ale zažil jsem i pár fakt ostrejch chlápků (zatím ještě nikdy ženská), kteří to ohnuli hned doleva, bez otáčení na kolejích. Jejich výraz není žádnej. Ti se už nechovají ani jako čeští vychcánci, to je jiná třída, možná ruská mafie. Ale mluví česky. Jako třeba dnes, kdy mě jeden takovej ve velikánským černým, širokým, lesklým, 4x4=16 autě málem přejel, když jsem šel na zelenou. Prudce zabrzdil motůrek mu otevřel okýnko a on zamečel: "Chceš přeject, čuráku, pičo?" Přestože jsem slušně vychovanej, tak jsem mu odpověděl, že ne. Blb s počínajícím podbradkem a zlatým řetízkem mou odpověď vyhodnotil: "Kreténe!" a tím to zhaslo. I má zelená.

úterý 29. května 2007

Na všecko je tlačítko

To přece ví každý správný český manager.
Už jste se někdy pokoušeli přijít na to, podle čeho hodnotí ti okolo vaši práci? Zkoumám to už hodně dlouho. Zde jsou dílčí výsledky:
Když mi někdo řekne, že je vlevo něco na fotce divnýho, a že je trochu dozelena, ihned mohu tohoto člověka zařadit do kategorie rozumný a rozumí.
Když mě někdo odsoudí za pomalost při tvorbě grafického dokumentu, jde ve většině případů o kategorii nerozumný a nerozumí. Mohlo by se jednat i o někoho, kdo je lepší než já a rozumí tomu. Ale takové hledám špendlíčkem v hvězdokupě hnoje léta. Kéž by jich bylo hodně. (pozn.: tím nenaznačuji, že jsem ten nejlepší, jen, že jsem nejlepší v té malé skupince lidí, se kterou úzce spolupracuji. Ale spíš jsem jen jednookým králem slepých a budu se muset ještě hodně, hodně učit.)
Poslední kategorií jsou ti, kdo se tak nějak ušklíbnou, tak nějak utrousí větu, tak nějak se zatváří, ale nic z toho se nedá přesně určit, pak jde skoro vždycky o českého manažéra staršího 35 let. Nerozumný nerozumí, ale maskuje to urputně nesrozumitelným blábolením. Své prezentace tvoří v PowerPointu!
A když někdo mou blbou fotku-grafiku pochválí s naprosto bezostyšným nadšením, pak je to moje maminka.

pondělí 28. května 2007

Jiří Šotola (1924)

V praseti jsem si všimnul, že na dnešek připadá den narození jedno z nejmilejších mi spisovatelů. Jiřího Šotoly. Tatínek měl v knihovně jeho knížku Tovaryšstvo Ježíšovo. Červená bez obalu. Otec o ní hovořil jako o něčem neuvěřitelným. Zkusil jsem to číst, ale moc mi to nešlo. Venku bylo příliš hezky a holky nosily příliš krátké sukně. Knihu jsem odložil. I těmi pár stránkami stihla zatnout dráp. Snažil jsem se si namluvit, že můj tatínek vždycky přeháněl, tak i s tou knihou přehání. Raději jsem si od Šotoly přečetl básničky Oranžová ryba. Ty se mi líbily, jako ty holky. Dráp červené knihy škrábal dál. Něco bylo divné a já nevěděl co ani proč. Na podzim jsem ji vzal znova a jedním dechem přečetl. Byl podzim a venku nebylo hezky, holky začaly nosit kaliopky a šusťáky pašované z Itálie. To se mi nelíbilo, zato ta knížka. To byla taková prda do palice. Nejkratší věty ze všech mně známých knížek. Břitva, přesnost, úspora slova i místa. Zatracená knížka. Četl jsem ji víckrát a kdykoliv se k ní rád vracím. Patří k tomu nejlepšímu, co mám doma. Je po tatínkovi. Červená bez obalu. Hodně očtená. Geny fungují. Synáček si ji chtěl přečíst, ale odložil ji. Bylo totiž léto a holky provokovaly. Ale já už vím, že věty v té knížce jsou kratší než nejkratší myslitelné miniskukně. Tovaryšstvo Ježíšovo.

Stále mě něco napadá

Celý víkend mě furt něco napadalo. Nejčastěji to byl Boris. Odněkud vystartoval a bezhlavě na mě skočil. Musel jsem být permanentně ve střehu. Jiné myšlenky mě nenapadaly.

pátek 25. května 2007

Haskins

A nejradši mám od Haskinse tuto fotku. Ta se mi vždycky tak líbila, že jsem se ji pokoušel sem tam s nějakejma holkama i napodobovat, když bylo podobné křesílko nablízku. A nebyl jsem sám, minimálně ještě jeden kamarád fotograf udělal podobnou fotku. A my všichni plagiátoři všech zemí jsme se spojili a doufali, že tu předlohu, tu originální a asi i krásnou fotku od Sama Haskinse nikdo jinej nezná, jenom my. Internet nebyl, časopisy z ciziny se sem sem nedovážely, ba přímo naopak, všichni jsme si to našli v pašovaným švýcarským časopise Camera. Takže to zas taková kravina nebyla, myslet si, že tu fotku nikdo nezná. K smíchu bylo toto snažení. Už dávno se nesnažím napodobovat, ale přesto jsou si některé fotky podobné s jinejma. A plagiátství si nesem všichni v sobě, protože všecko tu už přece bylo. Nejmíň stokrát. Být originální je fuška. A máme toho tolik nakoukáno a naposloucháno a načteno, že ani nevíme, odkud vane vítr, když jakoby rádoby "tvoříme".
Neberte tento příspěvek jako pesimistický, je jen realistický.

Taras (1932)

Dnes je výročí narození fotografa Tarase Kuščinského. Pro mě, jako pro dymbulu, to byl divnej patron. Fotil sice černobíle, to já rád, fotil holky, to se mi taky líbí, fotil i hezké holky, hmm, ale přesto mě ty jeho fotky nebavily. Krasavice v poli a širokoúhlej objektiv a kytky a divnej arrangement. Zkrátka tenhle fotograf mě nikdy nebavil, ale na jeho fotky jsem se v časopisu Československá fotografie za 5 Kčs dívával i na výstavě jsem byl. Ale nelíbil se mi. Prostě nelíbí.
-----------------------------
poznámka pod čárkou určená dnešním canonářům a nikonářům, kteří se tak rádi řežou ostrými slůvky na různých diskuzních internetových fotofórech, kterej je lepší, čili nejlepší. Taras fotil Asahi Pentaxem (kino i 6x7), stejně jako Sam Haskins, kterej se mi někdy i líbil. Třeba holka s oranžovou a zelenou rybou.

středa 23. května 2007

Co čokl, to Picasso

*
Včera déšť smyl staré namočené kresby z parků. Od rána pejskaři vyváděli ty své Picassy, Matissy, Rembrandty i Matesy do plenéru. Na čerstvý plátno se to tvoří. Dneska se jim obzvlášť dařilo. Bylo by mi líto, kdyby to slunko vysušilo a galerie zmizela. Tak jsem ji pro vás nafotil. Zbytek psích obrazů najdete zde.
Autorská práva jsme si s čokly vzájemně ošetřili.

úterý 22. května 2007

Tento svět

Ráno jsem ve vlaku seděl proti otylému pánovi s bradkou. Potil se v bílé čisté košili a otíral si čelo a taky se, jak jinak, mračil. Jeho partnerka se k němu smířlivě naklonila: "Co je ti?"
"Ále, nějak mě sere tento svět."
Ještěže máme k dispozici těch světů víc. Bez ohledu na festival dokumentárních filmů JEDEN SVĚT.

sobota 19. května 2007

Rovnováha i ve světě knížek

*
Proč rovnováha? Viz předchozí žvást. Al Gore napsal materiál o tom, jak se lidi chovají jako hovada a jak by měli ubrat plyn. Pan profesor Klaus napsal knihu, že se nemusíme vůbec bát chovat se svobodně, že takoví jako A.G. jsou uzurpátoři a zláči, kteří chtějí svobodné lidstvo připravit o cennou svobodu. Budiž, svoboda přece dovoluje i takovéto pohledy. Přesto pana profesora neposlechnu, přesto nebudu po zemi házet papírky a smetí (to se přece ve svobodným světě snad smí), přesto i nadále budu třídit odpad ( i když mě to obtěžuje), přesto i nadále budu utahovat kohoutky od radiátorů i v koupelně a leteckou gumou regulovat splachovadlo na hajzlu... To všecko proti své svobodě budu klidně dělat a něžně přemlouvat lidi ve svém okolí, aby to dělali taky. Bez ohledu na novou knihu. Jo, aby bylo přece jen spravedlivé jasno. Ten novej Klausovej literární trhák jsem nečetl ani číst asi nebudu. Máme přece tu svobodu. A kromě toho mě jeho literární styl děsně nebaví.
(Skoro se mi chce napsat, že sere).

pátek 18. května 2007

Nabobtnalá miniaturizace

Celej den jsem se drbal s obrázkama pro velikánské rolety, 800MB drobečci. Počítačovi z toho bylo špatně a chvílemi předstíral i videomdloby (zbělá na chvíli obrazovka). No a právě v tom okamžiku jsem si uvědomil, že svět je založený na nepřekonatelné rovnováze. Zatímco obrázky pro grafické práce a další data s tím spojená dramaticky narůstají (před 10 léty na to stačily diskety nebo ZIPky, dnes se dostanete do úzkých někdy i s DéVéDéčkem a proto už číhá za bukem modrý paprsek s až 50GB kůlnou na SUPERSIZEME data. Tento pixelový svět bobtná a brzy by se nikam nevešel, ale naštěstí se zas zmenšuje velikost muziky pomocí algoritmu chytrého pana Brandenburga z Fraunhoferova ústavu v Německu (mp3) a přehrávátka jsou teď jen o maličko větší než knoflíky do manžet. No a tento uvolněný svět po datech muzických zaplňuje svět digitálních fotek. Vše je v rovnováze. Radujme se.

čtvrtek 17. května 2007

Proč chodit ke kováři,

když kováříček je po ruce. Mlynáře nám chtějí odsoudit na 5 let natvrdo za nějakou vysvětlenou chybu, kterou se nikdo neobohatil ani nikoho po nápravě napoškodila, zatímco Minaříka osvobodili jako nevinnýho, přestože plánoval atentáty, únosy, udával a kradl ze stolů svých nadřízených písemnosti a vynášel ven z mateřské firmy (SE) informace a práskal na kolegy konkurenční firmě (STB).... Kováříčci usoudili, že Mlynář je zločinec Minařík slušnej človíček.

středa 16. května 2007

Znáte nějakýho Wolfowitze?

To musí bejt vořezávátko. Šéfíček jakési Světové banky. Nějaký svý kámošce dopomohl k dobře placenýmu fleku. A celej bankovnickej svět G7 se do něho pustil, že co jako. A von normálně zbaběle odchází z tý banky. Rezignuje na svou funkci.
To není jako náš Čunek. Taky po něm chtěji nějaký místní nuly (i já), aby odešel. Někteří kvůlivá jakýmusi půlmilionovýmu úplatku, kterej si možná vzal před pár lety, druzí kvůli jeho akcím proti Cikánům a rasistickejm xenofobním kecům, ale Čunek je hrdina, to není taková máčka jako ten Wolfowitz, ten náš se drží jak hovno košile. A vydrží. Věřím v něho. A rád ho nemám a kvůli těm nesnášenlivejm kecům bych ho taky viděl nejraději co nejníž u dna politické žumpy. Ale on je drsňák, on to vydrží. A má hodně hodně zastánců. Na internetu je to znát. Skoro na každým chatu ho hájí lidi chabou češtinou.

Ať žijou knihovny

Začíná mě to téma zajímat víc a víc a víc. Před chvíli mi dorazil odkaz na obrázek knihovny v Paříži. Ta zas vypadá jak nedodělaná, ale takováhle by asi v Česku nikomu nevadila, protože by zapadla mezi hromadně olešenované baráky, kterejch je přece plná Praha, takže by nepřečuhovala a každej by mohl hnedka alibisticky říct: "To je ještě nedodělaný, ale až to bude, to budete teprv čumět."
Nejčastějším hodnocením bývá takové to trochu české: "Já proti tomu nic nemám, ale jako Národní knihovna? Takhle si ji teda nepředstavuju."
Na dotaz "Jak teda?" mi ale nikdo neodpovídá konkrétně.
Nanejvýš: "No já nevím, tak nějak jinak. Já nejsem žádná konzerva, mně se třeba líbí ten Gaudí. Ale toto?"
Jenže Gaudí tu byl už před narozením toho komentátora, toho Gaudího už musí jen trávit, protože se do jeho existence narodil. Skoro každej z nás se narodil po Gaudího stavbách a po Eiffelovce. Takže Kaplickýho knihovna patří budoucí generaci, ta to slízne bez možnosti měnit. To jen pan prezident svým tělem dokáže ubránit budoucnost čistou rovnou a správnou.

Řady se rozrůstají

Z reakce pana prezidenta na plkanec knihovny na Letné se zrodila další stoupenkyně Národní knihovny od pana Kaplického. Už druhá, pane prezidente. Reagovala (očištěno od emocí a sprostých slov) asi takto: „Co si vůbec myslí?” „Kdo? Kaplický?” „Ne. Klaus!”
Já si myslím, že si myslí to, co napsal. Teda aspoň v to doufám, jestli si myslí něco jinýho než napsal (prezident), proč raději nedělá něco užitečnějšího? Ale to jsou jen slůvka. Zlá slůvka. Rodí se užitečná debata. Jsem zvědavý na dílčí výsledky.

úterý 15. května 2007

ještě ke K&K

Kaplický a Klaus. Kaplický v Senátu přednášel o své vizi Národní knihovny, ale Klaus si to poslechnout nepřišel. "Pan prezident má absolutně nabitý program, takže se nedostaví," sdělil Aktuálně.cz mluvčí Hradu Petr Hájek. To mě uklidnilo, protože až se začne stavět, tak se program pana prezidenta bude muset opravdu ale opravdu absolutně uvolnit, aby se tam mohl na tu nudnou Letnou, kam sem tam chodívám bruslit, přivázat a vlastním tělem dlouhé dny bránit jejímu zrození.

pondělí 14. května 2007

Chobotnice podle podle Klause

V několika různých médiích proskočila věta našeho Pána prezidenta, jak bude demonstrovat vlastním tělem proti Kaplického chobotnici na Letné. Napadlo mě, že ten pán rozumí tolika oborům, že by se patřilo smeknout cosi z hlavy. Leč nemám co, chodím naštěstí až do mínus 25°C bez pokrývky a pro jistotu i plešat.
Ale pak jsem narazil na jiný článek přímo z péra pána prezidenta, jak to bylo s tím jeho demonstrováním, jak to bylo zkroucené a jestli na to má jako občan nárok a jestli, když je to i za jeho prachy má právo demonstrovat. Celej článek byl vyvedný v duchu, že se nesetkal s ani jediným člověkem, kterýmu by se ta Kaplického "věc" líbila. Tedy kromě jedné paní z Hradce Králové. a že nešlo o náhodný výběr.
A z toho mi vyplynulo několik závěrů. Asi zásadních. Oba žijem v různých zemích, jen název našich zemí je stejnej. Jeho Češi mají jeho vkus, moji Češi můj. Já ve svém okolím narážím na lidi, kterejm se ten flusanec Národní knihovny líbí. Já sám jsem tou stavbou nadšený a myslím si, že si takový klenot Letná zaslouží.
Důvody:
- nelíbí se to Klausovi
- nelíbí se to spoustě Letňanů
- líbí se to některým Letňanům
- líbí se Ludvíku Vaculíkovi
- na Letné je zatím hovno (fízlácká kachlíkárna, stadion Sparta, sokl po Stalinovi,...), tak by bylo dobré, kdyby tam konečně něco pořádnýho bylo, tak proč ne chobotnice. Jestli se nemýlím, mělo tam být i delfinárium, ale proti tomu prezident, myslím, nebrojil a kde je delfinárium? V prdeli, tak proč by nemohla vyjít ta knihovna?
Jednou o tom napíšu nějakou „hlubokomyslnou” úvahu na praseti, ale zatím toho vím dost málo, abych se k tomu fundovaně vyjádřoval.

Klausův článek o nepokorném neumětelovi, věhlasném architektovi Janu Kaplickém najdete tu:
http://www.eportal.cz/ShowArticle.aspx?ArtId=1163

Boudník

Já jenom pro pořádek, aby si někdo nemyslel, že se stavím na rovinu s Boudníkem, jen jsem v příspěvku s názvem „Grafické techniky” chtěl sdělit, že jsem těma prasklinama nejen fascinovaný, ale i posedlý. A to je právě to jediné, co spolu máme společného.

sobota 12. května 2007

Vzpoura nul

Přes noc se má spát, ale někdy to nevyjde. Kvůli fotogalerii na Google (ani nijak zvlášť jsem o ni nestál, jen jsem si chtěl zaexperimentovat, kdyby se mě na to někdo někdy ptal, abych měl dostatek vlastního koření k vaření a nedělal chytrýho nasucho, což v Česku bývá trapnou samozřejmostí) jsem si stáhnul Picasa2, což je pomůcka, která umožní publikovat fotky i naprostýmu idiotovi. Přestože se za tak velikýho idiota nepovažuju ani přes výraznější míru sebekritiky, nainstaloval jsem si tu pomůcku. Ta mi ihned očuchala celej počítač, nalezla v něm obrovská hnízda s obrázkama. Samozřejmě i s videem a asi i muzikou, u obrázků dospěla k číslu okolo 60 000, jenže v tom jsou i textury různých grafických programů i dementní pozadíčka z dílny Microsoftu. Ale číslo to bylo i tak úctyhodné. Prohlídka těch pokladů byla zajímavá, ale nikoliv poučná. Kvůli velikánskýmu nenažranýmu rawovskýmu foťáku se ty „opravdovské skvosty” v PC dlouho neohřejí a mizí na DéVéDéčkách, přesto toho bylo víc než dost. Pak už jen lakonická Pičasí poznámka, že na C: není dostatek místa. Ten program mi neumožní odkládat cache tam kam chci já, on si to podsypává pod prdel podle svýho a až nemůže dejchat, dělá chytrýho. Když jsem si kdysi dělil disk, tak jsem považoval jeho velikost pro pouhý systém za dostatečnou. Pchá. Fakt platí pravidlo, že místa na disku nikdy není dost. Ten můj PC je furt ještě dost dobrej na to abych si postavil nové "dělo", tak jsem použil Partition Magic, abych tomu C: trochu přihodil. Je to celkem bezpečná operace, ale vývojáři-alibisti tě nutí udělat bůtovací disketu a zálohovat data ... Jenže já jsem doma nenašel jedinou disketu, která by šla naformátovat. Z 12 kusů jsem naformátoval jedinou. Tak jsem to risknul, vím, nemá se to a je to riskantní hovadina, ale tentokrát to vyšlo.
- Takže Picasa2 dobrá, ale na hovno
- místo na C: dobrý, ale jen ze začátku
- zkrátím to: všechno jednou bude stát za hovno.


pátek 11. května 2007

Tajná mise

V profláklém aktuálně.cz se dočítám, že do Johannesburgu jede tajná mise žalobců a policajtů kvůli Krejčířovi. Velká tajná mise. Což o to, já bych tam jel taky, třebas i kvůli tomu Krejčířovi, jenže bych se zatoulal, jak mám ve zvyku, a fotil si různé po Johannesburgu a sem tam si zašel do nějaké zaflusané hospůdky na gáblíček a pak, to by moje mise skončila, bych s těma fotka jel zas domů. A Krejčíř? Ten by mi byl u prdele, ale narozdíl od té první tajné misijní skupiny, bych se tím netajil. Výsledek našich misí by byl stejnej. Vlastně ne, já bych měl narozdíl od nich přece spoustu fotek.

Grafické techniky

Jednou jsme v Suchdole měli workshop, neboli pracovní dílnu, moc nám to nešlo, ale když se člověk objektivem zavrtal do těch nepovedenejch výtvorů, začal v nich objevovat nádherné historky. Otázka je, jestli to nevidí spíš ten objektiv. Fotograf je slepej, nedává pozor a pak vznikají takovéhle krásy. V. Boudník taky pobíhal jako rapl kolem prasklin ve stěnách a ani je nemusel dokreslovat. Tak tady s tím mým focením kousků něčeho, co představuje úplně něco jinýho je to vlastně hodně podobné. Někdy mám stejnou nemoc jako Boudník a nejde to zastavit. I vlak si kvůli tomu nechám někdy ujet.
Posted by Picasa

Proč?

Asi se sám sobě musí divit ten, kdo si zřídil tenhle blog. Dnes jsem četl blogistické kecy neboli po anglicku, jak jsem si ověřil ve slovníčku PRATTLE vlastního premiéra a bylo to hloupé tak, že i já si mohu klidně blogovat. Díky, díky premiére, za tu dávku sebevědomí do mýho vyschlýho ega.