V praseti jsem si všimnul, že na dnešek připadá den narození jedno z nejmilejších mi spisovatelů. Jiřího Šotoly. Tatínek měl v knihovně jeho knížku Tovaryšstvo Ježíšovo. Červená bez obalu. Otec o ní hovořil jako o něčem neuvěřitelným. Zkusil jsem to číst, ale moc mi to nešlo. Venku bylo příliš hezky a holky nosily příliš krátké sukně. Knihu jsem odložil. I těmi pár stránkami stihla zatnout dráp. Snažil jsem se si namluvit, že můj tatínek vždycky přeháněl, tak i s tou knihou přehání. Raději jsem si od Šotoly přečetl básničky Oranžová ryba. Ty se mi líbily, jako ty holky. Dráp červené knihy škrábal dál. Něco bylo divné a já nevěděl co ani proč. Na podzim jsem ji vzal znova a jedním dechem přečetl. Byl podzim a venku nebylo hezky, holky začaly nosit kaliopky a šusťáky pašované z Itálie. To se mi nelíbilo, zato ta knížka. To byla taková prda do palice. Nejkratší věty ze všech mně známých knížek. Břitva, přesnost, úspora slova i místa. Zatracená knížka. Četl jsem ji víckrát a kdykoliv se k ní rád vracím. Patří k tomu nejlepšímu, co mám doma. Je po tatínkovi. Červená bez obalu. Hodně očtená. Geny fungují. Synáček si ji chtěl přečíst, ale odložil ji. Bylo totiž léto a holky provokovaly. Ale já už vím, že věty v té knížce jsou kratší než nejkratší myslitelné miniskukně. Tovaryšstvo Ježíšovo.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
zaseklsdráp. Tak to už jsem asi poslední, co? Blíží se léto...
najdeš ji v sekci C2a uprostřed.
Okomentovat