čtvrtek 31. května 2007

Kreténe!

Chodívám skoro každé ráno kolem jedné jednoduché, ale hustě nacpané křižovatky. Je to takové primitivní Téčko řízené semafory. Odbočení vpravo a vlevo odděluje trojúhelníkový ostrůvek. Doleva jedou všichni, doprava skoro nikdo. Přesto je doprava provoz značný. A víte proč? Je to křižovatka české vychcanosti. Ti bouráci vychcaní už pár stovek metrů před křižovatkou zajedou do pravého pruhu, odbočí vpravo, hned pak udělají přestupek a na kolejí to otočí zpět, takže stojí hned na začátku křižovatky až padne zelená, ušetří si dejme tomu 50 aut, což v celkovém čase při jízdě Prahou může být možná 2 minuty. Ale jejich arogance, sprostota, vychcanost tím je potvrzená jednoznačně narozdíl od časové úspory. Rád sleduji jejich výraz za volantem. Tváří se radostně a těžko skrývají pýchu sami nad sebou. Ale i mezi nimi jsou rozdíly. Někteří jedou až hodně dozadu, než to otočí, aby sami sobě i druhým dokázali, že jsou jen malé svině. Ti normální Čecháčkové to otáčí hned na kolejích a tváří se vesele nabobtnale. Ale zažil jsem i pár fakt ostrejch chlápků (zatím ještě nikdy ženská), kteří to ohnuli hned doleva, bez otáčení na kolejích. Jejich výraz není žádnej. Ti se už nechovají ani jako čeští vychcánci, to je jiná třída, možná ruská mafie. Ale mluví česky. Jako třeba dnes, kdy mě jeden takovej ve velikánským černým, širokým, lesklým, 4x4=16 autě málem přejel, když jsem šel na zelenou. Prudce zabrzdil motůrek mu otevřel okýnko a on zamečel: "Chceš přeject, čuráku, pičo?" Přestože jsem slušně vychovanej, tak jsem mu odpověděl, že ne. Blb s počínajícím podbradkem a zlatým řetízkem mou odpověď vyhodnotil: "Kreténe!" a tím to zhaslo. I má zelená.

úterý 29. května 2007

Na všecko je tlačítko

To přece ví každý správný český manager.
Už jste se někdy pokoušeli přijít na to, podle čeho hodnotí ti okolo vaši práci? Zkoumám to už hodně dlouho. Zde jsou dílčí výsledky:
Když mi někdo řekne, že je vlevo něco na fotce divnýho, a že je trochu dozelena, ihned mohu tohoto člověka zařadit do kategorie rozumný a rozumí.
Když mě někdo odsoudí za pomalost při tvorbě grafického dokumentu, jde ve většině případů o kategorii nerozumný a nerozumí. Mohlo by se jednat i o někoho, kdo je lepší než já a rozumí tomu. Ale takové hledám špendlíčkem v hvězdokupě hnoje léta. Kéž by jich bylo hodně. (pozn.: tím nenaznačuji, že jsem ten nejlepší, jen, že jsem nejlepší v té malé skupince lidí, se kterou úzce spolupracuji. Ale spíš jsem jen jednookým králem slepých a budu se muset ještě hodně, hodně učit.)
Poslední kategorií jsou ti, kdo se tak nějak ušklíbnou, tak nějak utrousí větu, tak nějak se zatváří, ale nic z toho se nedá přesně určit, pak jde skoro vždycky o českého manažéra staršího 35 let. Nerozumný nerozumí, ale maskuje to urputně nesrozumitelným blábolením. Své prezentace tvoří v PowerPointu!
A když někdo mou blbou fotku-grafiku pochválí s naprosto bezostyšným nadšením, pak je to moje maminka.

pondělí 28. května 2007

Jiří Šotola (1924)

V praseti jsem si všimnul, že na dnešek připadá den narození jedno z nejmilejších mi spisovatelů. Jiřího Šotoly. Tatínek měl v knihovně jeho knížku Tovaryšstvo Ježíšovo. Červená bez obalu. Otec o ní hovořil jako o něčem neuvěřitelným. Zkusil jsem to číst, ale moc mi to nešlo. Venku bylo příliš hezky a holky nosily příliš krátké sukně. Knihu jsem odložil. I těmi pár stránkami stihla zatnout dráp. Snažil jsem se si namluvit, že můj tatínek vždycky přeháněl, tak i s tou knihou přehání. Raději jsem si od Šotoly přečetl básničky Oranžová ryba. Ty se mi líbily, jako ty holky. Dráp červené knihy škrábal dál. Něco bylo divné a já nevěděl co ani proč. Na podzim jsem ji vzal znova a jedním dechem přečetl. Byl podzim a venku nebylo hezky, holky začaly nosit kaliopky a šusťáky pašované z Itálie. To se mi nelíbilo, zato ta knížka. To byla taková prda do palice. Nejkratší věty ze všech mně známých knížek. Břitva, přesnost, úspora slova i místa. Zatracená knížka. Četl jsem ji víckrát a kdykoliv se k ní rád vracím. Patří k tomu nejlepšímu, co mám doma. Je po tatínkovi. Červená bez obalu. Hodně očtená. Geny fungují. Synáček si ji chtěl přečíst, ale odložil ji. Bylo totiž léto a holky provokovaly. Ale já už vím, že věty v té knížce jsou kratší než nejkratší myslitelné miniskukně. Tovaryšstvo Ježíšovo.

Stále mě něco napadá

Celý víkend mě furt něco napadalo. Nejčastěji to byl Boris. Odněkud vystartoval a bezhlavě na mě skočil. Musel jsem být permanentně ve střehu. Jiné myšlenky mě nenapadaly.

pátek 25. května 2007

Haskins

A nejradši mám od Haskinse tuto fotku. Ta se mi vždycky tak líbila, že jsem se ji pokoušel sem tam s nějakejma holkama i napodobovat, když bylo podobné křesílko nablízku. A nebyl jsem sám, minimálně ještě jeden kamarád fotograf udělal podobnou fotku. A my všichni plagiátoři všech zemí jsme se spojili a doufali, že tu předlohu, tu originální a asi i krásnou fotku od Sama Haskinse nikdo jinej nezná, jenom my. Internet nebyl, časopisy z ciziny se sem sem nedovážely, ba přímo naopak, všichni jsme si to našli v pašovaným švýcarským časopise Camera. Takže to zas taková kravina nebyla, myslet si, že tu fotku nikdo nezná. K smíchu bylo toto snažení. Už dávno se nesnažím napodobovat, ale přesto jsou si některé fotky podobné s jinejma. A plagiátství si nesem všichni v sobě, protože všecko tu už přece bylo. Nejmíň stokrát. Být originální je fuška. A máme toho tolik nakoukáno a naposloucháno a načteno, že ani nevíme, odkud vane vítr, když jakoby rádoby "tvoříme".
Neberte tento příspěvek jako pesimistický, je jen realistický.

Taras (1932)

Dnes je výročí narození fotografa Tarase Kuščinského. Pro mě, jako pro dymbulu, to byl divnej patron. Fotil sice černobíle, to já rád, fotil holky, to se mi taky líbí, fotil i hezké holky, hmm, ale přesto mě ty jeho fotky nebavily. Krasavice v poli a širokoúhlej objektiv a kytky a divnej arrangement. Zkrátka tenhle fotograf mě nikdy nebavil, ale na jeho fotky jsem se v časopisu Československá fotografie za 5 Kčs dívával i na výstavě jsem byl. Ale nelíbil se mi. Prostě nelíbí.
-----------------------------
poznámka pod čárkou určená dnešním canonářům a nikonářům, kteří se tak rádi řežou ostrými slůvky na různých diskuzních internetových fotofórech, kterej je lepší, čili nejlepší. Taras fotil Asahi Pentaxem (kino i 6x7), stejně jako Sam Haskins, kterej se mi někdy i líbil. Třeba holka s oranžovou a zelenou rybou.

středa 23. května 2007

Co čokl, to Picasso

*
Včera déšť smyl staré namočené kresby z parků. Od rána pejskaři vyváděli ty své Picassy, Matissy, Rembrandty i Matesy do plenéru. Na čerstvý plátno se to tvoří. Dneska se jim obzvlášť dařilo. Bylo by mi líto, kdyby to slunko vysušilo a galerie zmizela. Tak jsem ji pro vás nafotil. Zbytek psích obrazů najdete zde.
Autorská práva jsme si s čokly vzájemně ošetřili.

úterý 22. května 2007

Tento svět

Ráno jsem ve vlaku seděl proti otylému pánovi s bradkou. Potil se v bílé čisté košili a otíral si čelo a taky se, jak jinak, mračil. Jeho partnerka se k němu smířlivě naklonila: "Co je ti?"
"Ále, nějak mě sere tento svět."
Ještěže máme k dispozici těch světů víc. Bez ohledu na festival dokumentárních filmů JEDEN SVĚT.

sobota 19. května 2007

Rovnováha i ve světě knížek

*
Proč rovnováha? Viz předchozí žvást. Al Gore napsal materiál o tom, jak se lidi chovají jako hovada a jak by měli ubrat plyn. Pan profesor Klaus napsal knihu, že se nemusíme vůbec bát chovat se svobodně, že takoví jako A.G. jsou uzurpátoři a zláči, kteří chtějí svobodné lidstvo připravit o cennou svobodu. Budiž, svoboda přece dovoluje i takovéto pohledy. Přesto pana profesora neposlechnu, přesto nebudu po zemi házet papírky a smetí (to se přece ve svobodným světě snad smí), přesto i nadále budu třídit odpad ( i když mě to obtěžuje), přesto i nadále budu utahovat kohoutky od radiátorů i v koupelně a leteckou gumou regulovat splachovadlo na hajzlu... To všecko proti své svobodě budu klidně dělat a něžně přemlouvat lidi ve svém okolí, aby to dělali taky. Bez ohledu na novou knihu. Jo, aby bylo přece jen spravedlivé jasno. Ten novej Klausovej literární trhák jsem nečetl ani číst asi nebudu. Máme přece tu svobodu. A kromě toho mě jeho literární styl děsně nebaví.
(Skoro se mi chce napsat, že sere).

pátek 18. května 2007

Nabobtnalá miniaturizace

Celej den jsem se drbal s obrázkama pro velikánské rolety, 800MB drobečci. Počítačovi z toho bylo špatně a chvílemi předstíral i videomdloby (zbělá na chvíli obrazovka). No a právě v tom okamžiku jsem si uvědomil, že svět je založený na nepřekonatelné rovnováze. Zatímco obrázky pro grafické práce a další data s tím spojená dramaticky narůstají (před 10 léty na to stačily diskety nebo ZIPky, dnes se dostanete do úzkých někdy i s DéVéDéčkem a proto už číhá za bukem modrý paprsek s až 50GB kůlnou na SUPERSIZEME data. Tento pixelový svět bobtná a brzy by se nikam nevešel, ale naštěstí se zas zmenšuje velikost muziky pomocí algoritmu chytrého pana Brandenburga z Fraunhoferova ústavu v Německu (mp3) a přehrávátka jsou teď jen o maličko větší než knoflíky do manžet. No a tento uvolněný svět po datech muzických zaplňuje svět digitálních fotek. Vše je v rovnováze. Radujme se.

čtvrtek 17. května 2007

Proč chodit ke kováři,

když kováříček je po ruce. Mlynáře nám chtějí odsoudit na 5 let natvrdo za nějakou vysvětlenou chybu, kterou se nikdo neobohatil ani nikoho po nápravě napoškodila, zatímco Minaříka osvobodili jako nevinnýho, přestože plánoval atentáty, únosy, udával a kradl ze stolů svých nadřízených písemnosti a vynášel ven z mateřské firmy (SE) informace a práskal na kolegy konkurenční firmě (STB).... Kováříčci usoudili, že Mlynář je zločinec Minařík slušnej človíček.

středa 16. května 2007

Znáte nějakýho Wolfowitze?

To musí bejt vořezávátko. Šéfíček jakési Světové banky. Nějaký svý kámošce dopomohl k dobře placenýmu fleku. A celej bankovnickej svět G7 se do něho pustil, že co jako. A von normálně zbaběle odchází z tý banky. Rezignuje na svou funkci.
To není jako náš Čunek. Taky po něm chtěji nějaký místní nuly (i já), aby odešel. Někteří kvůlivá jakýmusi půlmilionovýmu úplatku, kterej si možná vzal před pár lety, druzí kvůli jeho akcím proti Cikánům a rasistickejm xenofobním kecům, ale Čunek je hrdina, to není taková máčka jako ten Wolfowitz, ten náš se drží jak hovno košile. A vydrží. Věřím v něho. A rád ho nemám a kvůli těm nesnášenlivejm kecům bych ho taky viděl nejraději co nejníž u dna politické žumpy. Ale on je drsňák, on to vydrží. A má hodně hodně zastánců. Na internetu je to znát. Skoro na každým chatu ho hájí lidi chabou češtinou.

Ať žijou knihovny

Začíná mě to téma zajímat víc a víc a víc. Před chvíli mi dorazil odkaz na obrázek knihovny v Paříži. Ta zas vypadá jak nedodělaná, ale takováhle by asi v Česku nikomu nevadila, protože by zapadla mezi hromadně olešenované baráky, kterejch je přece plná Praha, takže by nepřečuhovala a každej by mohl hnedka alibisticky říct: "To je ještě nedodělaný, ale až to bude, to budete teprv čumět."
Nejčastějším hodnocením bývá takové to trochu české: "Já proti tomu nic nemám, ale jako Národní knihovna? Takhle si ji teda nepředstavuju."
Na dotaz "Jak teda?" mi ale nikdo neodpovídá konkrétně.
Nanejvýš: "No já nevím, tak nějak jinak. Já nejsem žádná konzerva, mně se třeba líbí ten Gaudí. Ale toto?"
Jenže Gaudí tu byl už před narozením toho komentátora, toho Gaudího už musí jen trávit, protože se do jeho existence narodil. Skoro každej z nás se narodil po Gaudího stavbách a po Eiffelovce. Takže Kaplickýho knihovna patří budoucí generaci, ta to slízne bez možnosti měnit. To jen pan prezident svým tělem dokáže ubránit budoucnost čistou rovnou a správnou.

Řady se rozrůstají

Z reakce pana prezidenta na plkanec knihovny na Letné se zrodila další stoupenkyně Národní knihovny od pana Kaplického. Už druhá, pane prezidente. Reagovala (očištěno od emocí a sprostých slov) asi takto: „Co si vůbec myslí?” „Kdo? Kaplický?” „Ne. Klaus!”
Já si myslím, že si myslí to, co napsal. Teda aspoň v to doufám, jestli si myslí něco jinýho než napsal (prezident), proč raději nedělá něco užitečnějšího? Ale to jsou jen slůvka. Zlá slůvka. Rodí se užitečná debata. Jsem zvědavý na dílčí výsledky.

úterý 15. května 2007

ještě ke K&K

Kaplický a Klaus. Kaplický v Senátu přednášel o své vizi Národní knihovny, ale Klaus si to poslechnout nepřišel. "Pan prezident má absolutně nabitý program, takže se nedostaví," sdělil Aktuálně.cz mluvčí Hradu Petr Hájek. To mě uklidnilo, protože až se začne stavět, tak se program pana prezidenta bude muset opravdu ale opravdu absolutně uvolnit, aby se tam mohl na tu nudnou Letnou, kam sem tam chodívám bruslit, přivázat a vlastním tělem dlouhé dny bránit jejímu zrození.

pondělí 14. května 2007

Chobotnice podle podle Klause

V několika různých médiích proskočila věta našeho Pána prezidenta, jak bude demonstrovat vlastním tělem proti Kaplického chobotnici na Letné. Napadlo mě, že ten pán rozumí tolika oborům, že by se patřilo smeknout cosi z hlavy. Leč nemám co, chodím naštěstí až do mínus 25°C bez pokrývky a pro jistotu i plešat.
Ale pak jsem narazil na jiný článek přímo z péra pána prezidenta, jak to bylo s tím jeho demonstrováním, jak to bylo zkroucené a jestli na to má jako občan nárok a jestli, když je to i za jeho prachy má právo demonstrovat. Celej článek byl vyvedný v duchu, že se nesetkal s ani jediným člověkem, kterýmu by se ta Kaplického "věc" líbila. Tedy kromě jedné paní z Hradce Králové. a že nešlo o náhodný výběr.
A z toho mi vyplynulo několik závěrů. Asi zásadních. Oba žijem v různých zemích, jen název našich zemí je stejnej. Jeho Češi mají jeho vkus, moji Češi můj. Já ve svém okolím narážím na lidi, kterejm se ten flusanec Národní knihovny líbí. Já sám jsem tou stavbou nadšený a myslím si, že si takový klenot Letná zaslouží.
Důvody:
- nelíbí se to Klausovi
- nelíbí se to spoustě Letňanů
- líbí se to některým Letňanům
- líbí se Ludvíku Vaculíkovi
- na Letné je zatím hovno (fízlácká kachlíkárna, stadion Sparta, sokl po Stalinovi,...), tak by bylo dobré, kdyby tam konečně něco pořádnýho bylo, tak proč ne chobotnice. Jestli se nemýlím, mělo tam být i delfinárium, ale proti tomu prezident, myslím, nebrojil a kde je delfinárium? V prdeli, tak proč by nemohla vyjít ta knihovna?
Jednou o tom napíšu nějakou „hlubokomyslnou” úvahu na praseti, ale zatím toho vím dost málo, abych se k tomu fundovaně vyjádřoval.

Klausův článek o nepokorném neumětelovi, věhlasném architektovi Janu Kaplickém najdete tu:
http://www.eportal.cz/ShowArticle.aspx?ArtId=1163

Boudník

Já jenom pro pořádek, aby si někdo nemyslel, že se stavím na rovinu s Boudníkem, jen jsem v příspěvku s názvem „Grafické techniky” chtěl sdělit, že jsem těma prasklinama nejen fascinovaný, ale i posedlý. A to je právě to jediné, co spolu máme společného.

sobota 12. května 2007

Vzpoura nul

Přes noc se má spát, ale někdy to nevyjde. Kvůli fotogalerii na Google (ani nijak zvlášť jsem o ni nestál, jen jsem si chtěl zaexperimentovat, kdyby se mě na to někdo někdy ptal, abych měl dostatek vlastního koření k vaření a nedělal chytrýho nasucho, což v Česku bývá trapnou samozřejmostí) jsem si stáhnul Picasa2, což je pomůcka, která umožní publikovat fotky i naprostýmu idiotovi. Přestože se za tak velikýho idiota nepovažuju ani přes výraznější míru sebekritiky, nainstaloval jsem si tu pomůcku. Ta mi ihned očuchala celej počítač, nalezla v něm obrovská hnízda s obrázkama. Samozřejmě i s videem a asi i muzikou, u obrázků dospěla k číslu okolo 60 000, jenže v tom jsou i textury různých grafických programů i dementní pozadíčka z dílny Microsoftu. Ale číslo to bylo i tak úctyhodné. Prohlídka těch pokladů byla zajímavá, ale nikoliv poučná. Kvůli velikánskýmu nenažranýmu rawovskýmu foťáku se ty „opravdovské skvosty” v PC dlouho neohřejí a mizí na DéVéDéčkách, přesto toho bylo víc než dost. Pak už jen lakonická Pičasí poznámka, že na C: není dostatek místa. Ten program mi neumožní odkládat cache tam kam chci já, on si to podsypává pod prdel podle svýho a až nemůže dejchat, dělá chytrýho. Když jsem si kdysi dělil disk, tak jsem považoval jeho velikost pro pouhý systém za dostatečnou. Pchá. Fakt platí pravidlo, že místa na disku nikdy není dost. Ten můj PC je furt ještě dost dobrej na to abych si postavil nové "dělo", tak jsem použil Partition Magic, abych tomu C: trochu přihodil. Je to celkem bezpečná operace, ale vývojáři-alibisti tě nutí udělat bůtovací disketu a zálohovat data ... Jenže já jsem doma nenašel jedinou disketu, která by šla naformátovat. Z 12 kusů jsem naformátoval jedinou. Tak jsem to risknul, vím, nemá se to a je to riskantní hovadina, ale tentokrát to vyšlo.
- Takže Picasa2 dobrá, ale na hovno
- místo na C: dobrý, ale jen ze začátku
- zkrátím to: všechno jednou bude stát za hovno.


pátek 11. května 2007

Tajná mise

V profláklém aktuálně.cz se dočítám, že do Johannesburgu jede tajná mise žalobců a policajtů kvůli Krejčířovi. Velká tajná mise. Což o to, já bych tam jel taky, třebas i kvůli tomu Krejčířovi, jenže bych se zatoulal, jak mám ve zvyku, a fotil si různé po Johannesburgu a sem tam si zašel do nějaké zaflusané hospůdky na gáblíček a pak, to by moje mise skončila, bych s těma fotka jel zas domů. A Krejčíř? Ten by mi byl u prdele, ale narozdíl od té první tajné misijní skupiny, bych se tím netajil. Výsledek našich misí by byl stejnej. Vlastně ne, já bych měl narozdíl od nich přece spoustu fotek.

Grafické techniky

Jednou jsme v Suchdole měli workshop, neboli pracovní dílnu, moc nám to nešlo, ale když se člověk objektivem zavrtal do těch nepovedenejch výtvorů, začal v nich objevovat nádherné historky. Otázka je, jestli to nevidí spíš ten objektiv. Fotograf je slepej, nedává pozor a pak vznikají takovéhle krásy. V. Boudník taky pobíhal jako rapl kolem prasklin ve stěnách a ani je nemusel dokreslovat. Tak tady s tím mým focením kousků něčeho, co představuje úplně něco jinýho je to vlastně hodně podobné. Někdy mám stejnou nemoc jako Boudník a nejde to zastavit. I vlak si kvůli tomu nechám někdy ujet.
Posted by Picasa

Proč?

Asi se sám sobě musí divit ten, kdo si zřídil tenhle blog. Dnes jsem četl blogistické kecy neboli po anglicku, jak jsem si ověřil ve slovníčku PRATTLE vlastního premiéra a bylo to hloupé tak, že i já si mohu klidně blogovat. Díky, díky premiére, za tu dávku sebevědomí do mýho vyschlýho ega.