sobota 18. prosince 2010

Porodit doma, či ne?

Se zájmem sleduji kauzu Ivana Königsmarková a ublížení na zdraví. Celý případ se mi odvíjí před očima člověka částečně ovlivněného zcela konkrétním poznatkem. Dejme tomu přímo osobním, tak je velmi těžké zaujmout nestranné stanovisko. Pani K. totiž byla svědkem a výtečným pomocníkem při zrození Bobíka, mýho zatím nejmladšího vnoučka. Helča se totiž rozhodla, že ho jako třetí dítě neporodí v porodnici, ale v kuchyni doma. Rozhodnutí bylo pevné, jen o tom nesměla informovat maminku Olinku, protože ta by se zbláznila strachem.
Indiánky rodí na poli během pletí, Černošky v některých kmenech v Africe rodí v křoví, aby neobtěžovaly pány tvorstva. V socialistickým Československu se tatínci nesměli ke svému vlastnímu potomku přiblížit ani na dotek. Nemyslím tím při porodu, ale po něm. Třeba Honzíka mi Olina ukazovala přes sklo dveří s velikým nápisem fixkou "VSTUP ZAKÁZÁN!" I přes to sklo bylo vidět, jak má krásně šišatou hlavu a dnes pracuje v Google. Je také pravda, že v nemocnicích a v rukou lékařů se člověk cítil často méněcenný, protože nebyl lékaři parťákem, nešlo-li o známého. Je pravda, že se to všecko POMALIČKU mění k lepšímu. Vztah pacient lékař se postupně upravuje na vztah partnerský. Chce to čas. To všecko je mi jasné. Ale v této kauze s paní K. si myslím, že jde trošku o podpásovku ze strany některých lékařů z nemocnic. To, že se matka rozhodne rodit doma, je výhradně jen a jen její věc a její rozhodnutí. To, že paní K. někdy asistuje a pomáhá je správné. To, že se může něco přihodit je jasné. Může se to přihodit kdekoliv. Doma i v nemocnici. Když se to stane v nemocnici, je více možností to zachraňovat. Ale stále platí, že rozhodnutí rodit doma je matčino a ne porodní asistentky. To, že se něco přihodí je moc vyšší. Stává se to. Stále nemůžu najít tu vinu paní K.
Kdyby se rozhodla nebýt u porodu, tak je z obliga, nepomůže, nemá problém. Je to správné? Určitě ne. Kdyby v tom maminku nechala, nemůže jí nikdo naprosto nic vyčíst a je v pohodě. Kromě jejího svědomí.
Paní K. je průkopnice toho, aby se dalo rodit doma legálně a ne jaksi česky uprděně pololegálně, kdy si v tom pak soudci můžou najít, co uznají zrovna za vhodné.
Co když začne maminka rodit v sanitce. Taky tam není všecko vybavení jako v nemocnici. Jak se pak hledá viník? Jsou to třeba silničáři, že nebyly rovné silnice? Nebo jizdní řády, že musela sanitka čekat u závor? Nebo ta maminka, že nepoznala, prvorodička blbá, že to přichází a neodhadla své a sanitčí možnosti a neznala průjezdy rychlíků?
Nechci to zlehčovat. Kdo chce rodit doma, měl by mít klidné jednoznačně právní prostředí pro rozhodnutí. A pak by měl mít i možnost, aby mu někdo klidně a správně právně mohl asistovat.
Chápu, že někteří doktoři cítí, že by o některé porody mohli přijít a tím i o cenné body z VZP, tak štěkají, ale doufám, že jich není hodně.
Kdybych byl maminka, nevím, jestli bych měl odvahu porodit doma dobrovolně a s dlouhým předstihem v rozhodnutí. Moje holčička Helča ji měla a já jí i paní Königsmarkové fandím.
p.s. Proč je o hodně víc porodníků doktorů než porodnic doktorek? Je v tom nějaká hlubší logika?

čtvrtek 16. prosince 2010

Den bez něčeho

Je moderní být vždycky alespoň jeden den bez něčeho, Ať už je to Den bez kouření, Den bez automobilů....
Já jen jestli by nešlo třeba v době vánoční vyhlásit aspoň jeden jedinej den za Den bez koled?
A jen jsem to pustil do světa, tak se Google chytl a okamžitě mě začal bombardovat reklamou na koledy a od něho se inspirovali další chytálkové, až mi dorazila domů od Vltavy.cz celá plejáda nabídek na úžasná CéDéčka plná koled. Jojo, neměl jsem dráždit santaklauzovskýho hada bosou nohou.

středa 15. prosince 2010

Málo dírek

Začínám mít pocit, že se se světem děje něco zásadního. Nejde o ozónovu dírku, ale o dírky v pravých olomouckých tvarůžkách. Už podruhé se mi stalo, že jsem si je koupil a neměly uprostřed vyvrtanou tu dírku. Jak můžou být pravé, když jsem celej život zvyklej na to, že jsou to smradlavé prstýnky a najednou placky. Kdyby to takhle mělo zůstat, tak zmizí i ozónová díra a místo ní se objeví ozónová placka. A pan prezident bude muset napsat nějaké nové knížky, kde by k těm plackám zaujal nějakou svou typickou pozici, zajel by někam na nějaké světové fórum a tam to přednesl.
Jsem asi dost konzerva, že se tím zabývám. Vždyť bych měl být spíš rád, protože bez díry je toho dobrého smradlavého sýra víc.
Náš americký kamarád David se vždycky divil, jak takovou smradlavou věc můžem pozřít a nepoblít se, vždyť to smrdí jako silonové ponožky po několikadenním nošení. Ale za rok v Česku už je jedl s chutí taky a tvrdil, že to je delikatesa.
Je.

středa 24. listopadu 2010

Obroušené pohledy

Jirka natočil svůj nový film tak, že původní video nacpal do počítače, přes monitor ho sejmul kamerou, nacpal do počítače, přes monitor ho znova sejmul a to tolikrát, až z původního záznamu téměř nic nezbylo, jen velmi kontrastní stínohry a duchové. Přesto je zcela evidentní, že původní záznam tam nějak zakletej je. Prý tím chtěl naznačit, že když se lidi koukají stále na to samé, například 50 let každý víkend z okna na chalupě, tak se mu obrousí vnímání tím, že je to stále stejné.

Tahle myšlenka se mi moc líbí a je to krásně vidět i na dovolenejch v zahraničí. Každej si sebou bere foťák a fotí a všude vidí spousty zajímavostí. Doma ho to nechává v klidu a na foťák se práší.


Tuhle fotku jsem si vyfotil z míst, kam čučím každej den z balkonu už skoro 30 let. Fotek tímto směrem mám v archivu docela hodně. Nechcete-li si ošmirglovat oči, hledejte všelijaké nenápadné novinky. A detaily jsou taky dobrej tréning. A kromě toho jste se určitě už od začátku dívali velmi nepozorně. Asi ve tři ráno, jen tak z ruky a zpátky pod deku.

pátek 15. října 2010

SMRT GRAMOFONU


Jeden můj umřelý kamarád, matematik, měl rád klasiku a spojoval si to s pobytem v přírodě. Kromě hudby měl rád i poezii, francouzské básníky si četl ve francouzštině a Nietcheho v němčině. Cvičil jogu a žil úsporně. Měl hodně desek a gramofon a staré rádio, na kterém ml předvolené dvě stanic - Vltavu a Classic FM. Sem tam si předladěné stanice přešteloval a byl z toho nešťastný. Když se mu tam dostala Evropa 2, byl přímo zoufalý. Pak mě vždycky poprosil o záchranu. Vrátill jsem mu předladěné stanice na místo, marně a zbytečně mu ukázal, jak je jednoduché si to poladit svépomocí. A jednou za čas jsem mu sehnal do jeho gramofonu novou magnetodynamickou vložku, neboli po lidsku, novou jehlu do gramofonu. Shánění bylo čím dál obtížnější, gramofony byly vytlačované na okraj lidské společnosti. A jak se tak toulával po krajině a přehrával si v hlavě symfonie Beethovena v němčině a Griega v norštině, zatoužil po něčem převratném". Začal snít o nějakém přenosném gramofonku na baterky, aby si to mohl rozestrkat mezi kapradím, pustit Dvořáka a ležet. Jeho sen nebyl z doby ledové, ale z doby prakticky nedávné, kdy byly k dispozici všelijaký walkmany a za rohem již číhaly empétrojková šudlítka, ale on znal a chtěl znát jen gramofon. Byl přece matematik, ti s dobou nechodí.

čtvrtek 26. srpna 2010

Austrálie 2010

Mám nějak moc fotek z Austrálie a některé mě baví, tak jsem se rozhodl, že jimi budu obtěžovat na webu i ostatní. Kliknutím na obrázek se dostanete přímo do hnízda fotodeníčku.