středa 17. října 2007

Hladový Bimbo

Mám kamaráda. Rád organizuje desítky akcí. A velice často potřebuje od jiných různé služby. Takové vztahy, aby správně dlouhodobě fungovaly, musí být reciproční. Já pro tebe ty pro mě. Dodnes nebyl vymyšlen lepší systém než práce za odměnu, práce za výměnu. V jeho případě to však neplatí. Důvodů, proč tomu tak je, může být víc, mně se nejvíc zamlouvá, že nemá co nabídnout. Samozřejmě kromě peněz či jiných hmotných statků.
Dřív jsem pro něho dělal kde co, ale protože jsem zastáncem reciprocity a rovnováhy nejen ve světě lidí, postupně jsem utlumil jeho aktivity a změnil v naprosté pasivity. Přesto se mu sem tam podaří mě donutit k nějaké činnosti, ale protože při tom dělám nevhodné poznámky a ksichtím se, žádá mě, bližního, nerad. Pro jistotu nabízí předem předběžný hmotný statek v podobě pozvání na oběd. Bohužel to bývá jen prázdná věta, takový rituální taneček. Aby mu to nebylo blbé, nebo aby byla vidět z jeho strany snaha o normální oko za oko, zub za zub. Většinou ale z pozvání sejde. Co s tím? Měl bych ho donutit k dodržení slibů? Asi jo. Pro jeho dobro. Dobrý skutek je dobrým skutkem, když trháš trn z paty, ne když jde o jistou formu jednostranné vychcanosti. Jenže já obejda se bez toho oběda obejdu, nepotřebuju ho. Tak si aspoň experimentuju. Kolikrát slíbí, kolikrát splní, kdy spolkne ironickou poznámku. Je docela splachovací.
Vím, že když si řeknu, zatne zuby a oběd zaplatí. Ale o to mi nejde. Mě fascinuje ten samotný slib. Když někdo řekne: "Pozvu tě zítra na oběd," říká tím, že zítra. On však to zítra nezvládne. Skoro vždycky má nějakou jinou akci v době oběda. A protože je systematik s důsledným kalendářem, nelze ho nařknout, že zapomněl. I další dny mu do toho něco neodkladného vleze. Pozvání vyšumí za pár dní do úplného ztracena.
On nezapomíná, je jak slon Bimbo, pamatuje si všecko. Co ho vevnitř v hlavě drží v pohodě, že mu nevadí, že nedrží slovo a nestydí se? Myslí si, že zapomínám? I já jsem Bimbo. Experimentátor Bimbo.
Naštěstí si dává v poslední době dost pozor, aby ode mě nic nepotřeboval. Má kolem sebe armádu jiných, kteří zaskočí. Ale myslím si, že neradi. Nemůžu za ně mluvit. Myslet si to můžu. Schválně ho nebudu jmenovat, protože by se strašně urazil a už by se mnou asi nemluvil. A možná by přestal být i kamarád. A za to pár nepozvání na oběd přece nestojí. Ale jestli si myslí, že se přesto v tomto zamyšlení poznává, tak ho můžu uklidnit, že to není o něm, ale o jiném mém kamarádovi. Ten dokonce ani nevrací peníze, které si půjčuje. Ale ani o něm to není. Je to o někom jiném. Toho neznáš Frištenský.

pátek 12. října 2007

A je po chobotnici

Obdivuju Béma, Byl na Čomolungmě, tak musí mít pravdu. Prsí se i tím, že byl v porotě, když vyhlašovali soutěž na Národní knihovnu. Nyní, když to vypadá na zaprděné odpískání, protože si to prý pražané nepřejí, nechal se slyšet, že knihovna je sice bezva, ale raději by ji viděl někde jinde, třeba na Proseku.* Když byl v porotě, to nebylo určené místo? Vždyť ten návrh byl vymyšlenej právě a jen pro Letnou. Tedy alespoň já, kdybych byl architektem, bych rád věděl, jestli je to roubenka do lesa, či velká budova do velkoměsta. Nakonec, co se s tím srát, není-li Kaplický schopný navrhnout nějakou nudnou nezajímavou stavbu pro náročné pražany, a proradné radní, tak ať sedí doma na prdeli a nesere se do nás. Ať si ty svoje hloupé experimenty realizuje někde, kde je ocení, kde mají vkus a vekorysý pohled. Ale k nám na dvoreček prosím ne! Sem teda ne.
Momentálně zrovna u Letné pracuju a vůbec by mi nevadilo, kdybych se na knihovnu mohl zadarmo čučet. Až bude stát jinde, bude mě to stát prachy i čas, abych viděl něco oku milé. Škoda. Jsme poserové netolerantní a všemu nějak moc rozumíme. Co na tom, že hlavně vnitřek knihovny byl vymakanej do nejmenších detailů. Konečně, dyť by stačily jen nějak zateplit nějaké staré jeté sklady po Lidlu či Delvitě, někde v poli. Stejně do knihovny moc nechodíme. A kdo čte, ať trpí.
*) Prosečané ji chtít taky nebudou, to si pište. Radní a Hradní. Vysral bych se na knihovnu, dyk stačí internet. Ne? Buďme in!