čtvrtek 5. listopadu 2009

Věděl, že nic nevěděl...

Tuhle jsem si četl o vzniku vesmíru o tom, jak vědci zápasí s různými modely. Už nevím, jestli to náhodou nebylo v mým oblíbeným Respektu. Asi jo, protože stejně jiná periodika nečtu, že vesmír je vlastně jen taková teorie harmonie. Zazněla tam jedna skvělá myšlénka, že jak se přibližujeme k poznání vesmíru z jedné strany, tedy okamžiku vzniku, tak se nám z toho na druhé straně dělá poznání i o okamžiku zmaru, čili konce vesmíru a všeho a zároveň v rámci té krásné harmonie nám nutně dochází, že čím toho víc víme o obou koncích, tím větší hovno o tom víme, protože ta poznání nám otvírají taková zákoutí, že jsme na tom v poznání ještě o poznání hůř než krok před tím a z toho se zas můžeme dobabrat zpátky až ke krásným modelům, kdy svět je placka a kolem něho krouží slunko a všecko. (To je takový KlausSystém - já středem vesmíru a vše se motá kolem mě) a ještě dál, kdy se o vzniku a o tom jak to je a bylo, neuvažovalo. A to je právě ta verze, ten model, kdy je všechno naprosto jasné, protože víme hovno, neboli všechno. Vesmír je takový a basta. Začneme se v tom hrabat a poznávat, zakusujeme se do reality i ireality, všecko najednou dokonale pasuje, Koperník a Galileo a Newton se svými jablky, přes Einsteina a jeho geniální, že energie není nic jiného než hmotnost násobená dvojmocně rychlostí světla, jenže i to má trhlinky, které sám A.E. odhalí a snaží se je napravit, pak na něco přijde a raději umře. A to už fyzikové přichází s kvantovkou, aby do toho nakonec namontovali strunovku. Ta samozřejmě taky neumí popsat vesmír dokonale, ale to fyzikové a astronauti a pekaři a matematici ještě nevědí, to si můžu dovolit já, blbeček, protože mě nebrzdí vzdělání ani poznání, já si můžu dovolit cokoliv, protože na mým názoru nezáleží. Nemusím ho totiž dokazovat. No a jak se pomaličku dereme k dalším a dalším a zahnutějším teoriím a důkazům, tak se nám otvírá neskutečné zorné pole toho, co všecko nám ještě uniká a uniklo, jen to sesouvislit. No a v tom já vidím obrovský paradox, ke kterému jsem čtením toho článku dospěl, čím víc okolností a důkazů a jevů poznáme, tím víc poznáváme, jak jsme od POZNÁNÍ daleko. Tohle vyřešil už dávno před námi věhlasný Sokrates. Věděl, že nic nevěděl dřív, než se z placaté Země stala kulička. A to je ta jediná správná teorie. Ale od poznávání by nás odradit neměla. Akorát ne každý je ochotný se s tím smířit.
Tohle všecko je harmonie. K té vedou jen dvě cesty. Buď se naučíš vnímat to, co cítíš jako harmonii, nebo to prostě harmonie je. Kdyby nebyla, šlo by o chybu v teorii a je ji potřeba upravit další novou teorií, která tu současnou harmonii pro naše současné uši doladí. Proto je vesmír harmonický ve všech 26 dimenzích a my se jen učíme, jak to napsat do not.


sobota 9. května 2009

To je hrůza

Dymbula se opět projevil jako naprosto neschopnej prevít. Prvně si před dvěma roky slavnostně založí blog, protože je to přece moderní a má to kdekdo, třebas i Bém nebo Paroubek, určitě Tlustej a ... no prostě kdejaká postavička. 
První rok vyplodil 31 "zásadních" postřehů o životě a světě, druhý rok 31x méně. Jen jeden!!!!!!!!!!!!!. A letos? Ani ň. Kromě tady tohoto breku, že ani ň. Neměl by s tím něco udělat?