neděle 18. prosince 2011

Žebrácká opera



Taky jsem si v souvislosti s Václavem Havlem vybavil, jak jsem pro něho za hlubokýho totáče 
v dobách samzdatu jednou dělal obálku na knihu Žebrácká opera. Marně jsem dumal, jak tu knížku udělat, aby to nebyl Brecht a aby to bylo vtipný 
a vůbec, aby to prostě byla hezká obálka. Byla zrovna zima, sněžilo, vzal jsem si běžky a šel se proběhnout z Klánovic do Úval po stopách Veverčáka a Kopčema z Lovců mamutů. 
U jednoho domečku, kterej patřil asi československejm státním drahám, nebo nějaká hájenka? To už nevím. Na tom bílým sněhu se najednou vyloupl před mejma zamlženejma brejlema starej kočár. Stylovej, jen spřežení koní chybělo. Plachty potrhané, vypadal ten vůz hodně žebrácky a to už jsem věděl jak obálku udělám, tak jsem si doběhl domů pro foťák a vyfotil si ho. A pak už to bylo jednoduchý. Nebylo to veselý, nebylo to vtipný, nebylo to brechtovský, bylo to ponurý.
Tenkrát žádnej fotošop neexistoval, takže sazba klasická ruční, lepidlo a nůžky, fotku na lesklej papír, ale neleštit, vypnout na prkno, vyretušovat, nakreslit tence rozměr obálky, do ní opatrně vlípnout písmenko po písmenku z takzvanýho propisotu. Prodával se v papírnictví, ale ne dycky byl k dostání a nebo v prodejnách s propagačníma materiálama, mapy, vlajky, srpy a kladiva. Propisot stál 14:50 Kčs. Mohli jste si vybírat různé velikosti od 5 bodů do asi 36. Možná i víc, ale spíš ne. Některý písmenka byly víckrát některý míňkrát. Docela vopruz to byl. Kerning si člověk dělal citem a nesměl moc tlačit tužkou, aby to nebylo vidět v té fotce. A pak vyhladit přes voskovej papír, dočistit, Vzít znovu foťák, přefotit, vyvolat film, vyprat, usušit a pak honem do komory, udělat na tzv. Dokument. To byl velmi oblíbenej fotopapír. A taky bejval málo k dostání, skoro jako hajzlpapíry. Měl krásnou, mírně ořezanou škálu od bílé po černou. Sám od sebe nebyl úplně bílej a byl takovej divně pololesklej a ne úplně hladkej. Ale hlavně byl tenkej.
Té hotové fotky se udělalo přesně 13 kusů a dva navíc, kdyby se to posralo. Fotky ještě mokré, ale hodně vyválené válečkem se zabalily do novin a odvezly k někomu dalšímu, kdo z nich vyráběl obálky. strojopisy už byly hotové a nachystané, byla to nádherná amatérština, od 9. kopie se knížka četla skoro jako sudoku, museli jste si domejšlet správný písmenka, čitelnost mizerná, ale i tak to bylo krásný čtení, okořeněné zakázaným ovocem. Zkurvená doba. Ta tenkrát. Tahle je fajn. (Já vím, spoustu čtenářů tím naštvu, ale mně se tahle doba líbí.)

čtvrtek 8. prosince 2011

Zrušme konečně to blbé Ministerstvo kultury

Kdysi, z moderních dějin ČR, nedávno, když ministroval kultuře Pavel Tigrid, pronesl slavnou myšlénku, zrušit Ministerstvo kultury. Spoustu lidí to pobouřilo a nasralo, ale z pohledu zpět mi dochází, že to byla myšlenka nejen revoluční, ale hlavně geniální. Jedním z ministrů byl přece Jandák, to už za zrušení stojí samo od sebe. A teď zase topnuladevítkář Besser se svými nekulturními aktivitami a kecy kolem. Neváhejme ani chvilku, naše kultura si prostě další ministry nezaslouží a nějak si poradíme i bez nich. Jsem o tom přesvědčený. Praktickým důkazem nepotřebnosti daného úřadu je i doba komančismu. Taky to tu stálo úplně za hovno, cenzura, zákazy a křivení… Přesto se tu tvořilo a akce podnikaly o 106. Navzdory předpisům a nekulturním ministrům. Jsem pro okamžitou realizaci Tigridovy myšlenky - zrušení MK.