středa 27. června 2007

Jazzová opera

Dobře placená procházka v naší Národní kapličce je ohromující zážitek. Nemám rád dvě věci (asi je jich víc, nechce se mi zamýšlet), lhaní a muzikály. To lhaní jen kvůli ušním boltcům, ne proto, že bych chtěl být čestný kladný hrdina, ale červené uši mně jsou nepříjemné. A muzikály tak nějak z principu. Dobře placená procházka by v dnešní době klidně mohla spadnout do muzikáloviny. Doba je tomu nakloněná, Však se porozhlédněte v pražském metru po dveřích, samá Angelika, Golem, Krysař, Michal David..., pod každým nosným tématem je dlouhý únavný seznam toho nej, které se podařilo hvězdmejkrům po celém Česku vyšťourat. A Savka a..., přiznám se, že bych je na fotce ani nepoznal a jména si pamatuju spíš z hovorů lidí v šalinách, v práci a z plakátů.
Ani Bohuš, ani Matuš, ani Leona. Dokonalá týmová práce bez hvězd a celebrit! Dokonce i představení bez pana Suchého (stojí jen 400,- do 9. řady v přízemí) je vynikající. Orchestr, scéna, světla,... jen samé superlativy mě napadají, tak toho raději nechám, protože supry, extry a megy je náš svět již příliš prošpikován.

úterý 12. června 2007

Čuňárny ve věci Čunek

Celý případ je k blití. Plný malosti ubohosti a zaprděnosti. To podstatné, že je to zcela neschopný politik, který nejenže nestačí na funkci lokálního politika, on není schopný ani jako vícepremiér vlády ani jako senátor. Ty poslední dvě funkce nejsou tak náročné jako lokální politika. Nic ve zlým, vy, kdož jste jeho schopnými kolegy. Zadělal na průser a pak ho vyřešil tak, že naše vylekané a uhulákané společenství mohutně většinově aplauduje, protože někam v noci vystěhoval cikány. Nejdebilnější ze všech debilních řešení. Z jakéhokoliv úhlu pohledu.
Ten zástupný problém - úplatek - je z mého pohledu jen přiblblá šaškárna, která k tomu pasuje. Řešení braní úplatků nevede k žádným koncům. Státní správa se tím zabývá tak dlouho, že náklady na vyřešení oné kauzy mohutně převyšují samotnou výši úplatku. Kdekdo tím zabývá, novináři, televize, politici na nic jinýho neodpovídají, Moravec, 168 hodin, Střepiny.. Ministr přes bydlení toho moc nenapracuje, když je v jednom vyšetřovacím kole. Dokonce chvílemi mám pocit, že i ten Bush přijel kvůli Čunkovýmu průseru.
Ale aspoň mně se vám najednou udělalo (kromě nevolna) jasno. Nejde o nic jinýho, než vydržet na štokrdlátku ministra do předčasných voleb. A to se mu podaří. I kdyby kvůli tomu museli odvolat celou policii, všecky vyšetřovatele, zahodili do odpadkáče státní žalobkyni, vyměnili několik ministrů spravedlivosti, jediné, co se počítá, vydržet do nových voleb. Držím ti milý Čunku v tvém plávání sračkami všechny své zbylé prsty. Moc jich nezbylo, neb si jich většinu musím držet u držky, abych se nepozvracel na chodník.
A ještě ta neexistující ztracená Anička, kdoví, jestli i ona nezapadá do stejné kauzy.

pátek 8. června 2007

Správná odpověď A, B, C

Existují lidi, kteří mají lhaní a mlžení přímo v popisu práce a někteří to mají od narození jako chorobu. Příklad - ve firmě přestane fungovat internet. Všichni se podiví, v dnešní době si ani neumí představit, že by se dal bez internetu vybudovat zářivý kapitalistický zítřek. Reakcí na nefungování se lidi ve firmě dělí do tří základních skupin: A. NIC, B. NĚCO, C. VŠECHNO. První s tím nic nedělají a stoicky čekají, až se to vyvrbí samo. Dovedou se zabavit jinak. Do druhé skupiny patří závisláci bez technických znalostí, obešli by se bez toho jako skupina A, ale ještě o tom neví, tak vybíhají zjišťovat. Skupina C obsahuje jednak akční hrdiny, kteří žhaví telefony, pátrají a zařizují přímo u kovářů, pingují a fíglují a patří tam i viníci (interního) průseru. Je-li tento viník i mlžilem, pak broučci skupiny B uslyší: "Někdo něco velkýho stahuje". Béčkaři se rozběhnou po firmě a servilně zjišťují, kdo a co tak velkého stahuje. Ti co nestahují (výhradně skupina A, skupinu B mezi nimi nenajdete, protože ta přece zrovná lítá po firmě) odpovídají v souladu se skutečností (samozřejmě Áčkovou skutečností). Béčka pak slyší od Áček různé vtipné oplzlosti. Oblíbenou odpovědí je: "Nestahujem, protože nefunguje internet." Céčka se tetelí, že než to Béčka prošetří, bude staženo Fandí si, jak jsou vychcaní, že zalhali, aniž zalhali, protože přece říkali, že někdo (já Céčko) něco stahuje a to je pravda pravdoucí. Zákon firemní setrvačnosti praví, že členové jednotlivých skupin ve firmě nemigrují ani po mnohonásobném repete. Opakování není matkou moudrosti.

úterý 5. června 2007

Je libo thaiwanské knedlíčky?

公司簡介 · 商品 · 行情資訊 · 交易制度 · 結算業務 · 法令規章 · 統計資料 · 期貨商專區
Jeníček si odletěl služebně na Thaiwan. Mezi Thaiwanem a Amerikou je časoprostorově zastrčené Česko (pro prďochy plus mínus autobus) vzájemně jsme se proskypovali, takže Honzík mi dělal chutě tím, co měl zrovna k večeři - knedlíčky na páře se zázvorem a masiskem a octovosojovou hnědou neuniverzální omáčkou s tečičkou po jídle v podobě manga s ledem. Já jsem mu popisoval, jak mám ještě furt hlad a že půjdu do Ráje na nějakou prasárnu a jeho kamarádka v Americe se zrovna chystala, že vstane k snídani. Objali jsme wwwsítí celej svět, naše jalové informace se nám zjevovaly na obrazovkách rychlostí téměř bleskovou. Skype je frajer a klidně píše i z Číny i do Číny nerozbitě česky diakriticky. Za půl hodiny už jsem se Honzovi (to už měl těsně před čínským večerníčkem) mohl taky pochlubit. Měl jsem k obědu ryze evropské jídlo - holandský řízek nasáklej mogulem až to stříkalo ven z talíře + gulášovou polívku + chleba o dvou kůrkách. V Číně chleba kůrku nemá žádnou. A co v Americe?

pondělí 4. června 2007

Zábrana (1931)

Na dnešek připadá výročí narození dalšího zajímavého pána, který v dymbulí knihovně nepřehlédnutelně trčí. Nejmilejší jeho knihou mi je „Celý život“. Koupil jsem si ji hned, jak vyšla. Dva tlusté špalky, četl jsem ji se zatajeným dechem. S jakou elegancí a lehkostí dokázal psát o věcech eklhaftních ze svého okolí i o tajnostech zaprášených, niterných. Deníček, kterej byl hodně tlustej, ale přesto ne dost. Po dočtení mě dlouho mrzelo, že je přečteno. Své nadšení jsem ventiloval i v kruhu rodinném. Prostřední synek bystře zareagoval a první špalek Zábrany si půjčil, nepřečetl, ztratil. Byl jsem ukázkově otrávenej, aby viděl, jak jsem otrávenej. Rok dva se nic nedělo, pak přes všemocné internetové nákupnictví se mu konečně podařilo sehnat knihu znova a srovnat tak dluh s Dymbulovu Národní knihovnou v Pařezinách. Nové vydání je ještě krásnější než to staré, protože je všechno nacpané do jedné jediné tlusté knihy a příjemněji voní. Ztráta Jeníčka přišlai s e-slevou skoro na 600 Kč a jemu za ty prachy zbyl jen druhý díl a obal z prvního.
Zábrana se narodil dnes v Herálci v roce 1932. Znám Herálec důvěrně, chodil jsem se slečnou jejíž rodiče měli v Herálci starou chalupu. Spávali jsem tam spolu na krásné velké peci pod jednou dekou, jako v pohádce o blbém Honzovi, kterej mi za 30 let ztratí půl knihy místního rodáka. Možná i proto je mi Zábrana tak milý. Jako ty vzpomínky bez zábran.

pátek 1. června 2007

Poprava Vančury

Dnes je výročí popravy Vladislava Vančury. Tohoto mi tak milého spisovatele mi popravili Němci dneska v roce 1942. Jeho knížky mám snad všecky. I přečtené. Z jeho jazyka jsem až bláznivě u vytržení. Neznám nikoho jiného takového. Když jsem trpěl na vojně jeden rok svého života, měl jsem sebou jedinou knížku. Obrazy z dějin národa českého. Stačila mi tahle jediná. Ani jsem ji celou nepřečetl. Stále jsem se vracel k jednotlivým pasážím a brouzdal jsem skrz ni jiným světem, přestože ve vojenským mundůru a kolem mě se rojili pitomci. Proč jsem o něm začal? Jo, že Vančura byl bohužel komunista. To mě zrovna u něho děsně sere, protože mám jeho knížky bez výhrad rád. A není v nich, ani v jedné, sebemenší komoušskej canc ani ideologie. Ani jedna jediná věta. Rudí komanči měli štěstí, že jim Vančuru hnědí gestapáci popravili včas, jinak by přece po válce od nich musel utéct. Já vím, jsou to jen hypotézy a těmi si člověk ani zadek utřít nemůže. Obrazy z dějin národa českého...
(ani tu knihu kvůli Němcům nedopsal, zatkli ho v půlce věty)