sobota 5. března 2011

KONTRABAS ZA PADESÁT...

Tuhle basu jsem si koupil asi v roce 1979 za 50 Kčs od tlustýho cikána v bazaru v Brně. Kontrabas dodnes žije, má ho v pokoji bratranec Martin a moc mu to v rohu sluší. Nikdo na něho už nehraje, ale je pěknej. Ten kontrabas. Největší problém tenkrát byl, převézt tu basu z Brna do Prahy. No jo, za komančů byl problém všecko. Bydlel jsem už v Praze a do rodného Brna jsem jel služebně. Do firmy Sigma pumpa. Nějakej výzkumnej úkol to byl. Přijel jsem dost brzo a čas do schůzky ve firmě jsem vyplnil návštěvou oblíbeného bazaru. Stotřicetikilovek sympatickej cikán při dotazu na cenu toho krásnýho kontrabasu marně zkoušel vydumat, co je na samolepce napsané. Podle mýho tam bylo něco jako 1500 Kčs, ale kulička to vyřešil šalamounsky, řekl, že to je pajcka (padesátikoruna). Zaplatil jsem, vyšel z bazaru a teprve tam jsem se z toho očarování vzpamatoval. Stál jsem uprostřed Brna, v rukou obrovskej kontrabas se strunama ze střev a prostřeleným lubem. Asi při nějaké divoké zábavě base někdo ublížil. A za hodinu jsem měl být v té továrně. Nastoupil jsem do trolejbusu, zaplatil za sebe i nadměrný předmět a jel do Slatiny. Vrátnýho v továrně jsem se šel opatrně zeptat, jestli by mi na chvíli nepohlídal housle. On že jo, tak jsem tu basu vevlekl dovnitř a on, že to jsou teda jako hodně velký housle, a já že jo, že furt jen žerou. Jednání proběhlo v pohodě a pak zase s basou zpátky do města. Basu jsem nakonec na dva roky schoval u své sestry a pak mi ji někdo z televize přivezl autem. Dlouho mi basa dělala puchýře a krásnou kulisu v obýváku. Pak jsem ji dal Martinovi. Před pár dny jsem se stavil u Martina a basa, nyní už v důchodu, si spokojeně medí u něho v pokoji v koutě.



středa 2. března 2011

DEPKA

Už toho umím a vím tolik, že můžu konečně propadnout depresi z toho, kolik toho ještě nevím a neumím, a co všecko v životě už nestihnu. Ale deprese by mě připravila o drahocenný čas, tak na ni seru. Měl jsem raději zůstat úplně blbej. Ale úplně.