Začínám mít pocit, že se se světem děje něco zásadního. Nejde o ozónovu dírku, ale o dírky v pravých olomouckých tvarůžkách. Už podruhé se mi stalo, že jsem si je koupil a neměly uprostřed vyvrtanou tu dírku. Jak můžou být pravé, když jsem celej život zvyklej na to, že jsou to smradlavé prstýnky a najednou placky. Kdyby to takhle mělo zůstat, tak zmizí i ozónová díra a místo ní se objeví ozónová placka. A pan prezident bude muset napsat nějaké nové knížky, kde by k těm plackám zaujal nějakou svou typickou pozici, zajel by někam na nějaké světové fórum a tam to přednesl.
Jsem asi dost konzerva, že se tím zabývám. Vždyť bych měl být spíš rád, protože bez díry je toho dobrého smradlavého sýra víc.
Náš americký kamarád David se vždycky divil, jak takovou smradlavou věc můžem pozřít a nepoblít se, vždyť to smrdí jako silonové ponožky po několikadenním nošení. Ale za rok v Česku už je jedl s chutí taky a tvrdil, že to je delikatesa.
Je.
Žádné komentáře:
Okomentovat