Haskins

A nejradši mám od Haskinse tuto fotku. Ta se mi vždycky tak líbila, že jsem se ji pokoušel sem tam s nějakejma holkama i napodobovat, když bylo podobné křesílko nablízku. A nebyl jsem sám, minimálně ještě jeden kamarád fotograf udělal podobnou fotku. A my všichni plagiátoři všech zemí jsme se spojili a doufali, že tu předlohu, tu originální a asi i krásnou fotku od Sama Haskinse nikdo jinej nezná, jenom my. Internet nebyl, časopisy z ciziny se sem sem nedovážely, ba přímo naopak, všichni jsme si to našli v pašovaným švýcarským časopise Camera. Takže to zas taková kravina nebyla, myslet si, že tu fotku nikdo nezná. K smíchu bylo toto snažení. Už dávno se nesnažím napodobovat, ale přesto jsou si některé fotky podobné s jinejma. A plagiátství si nesem všichni v sobě, protože všecko tu už přece bylo. Nejmíň stokrát. Být originální je fuška. A máme toho tolik nakoukáno a naposloucháno a načteno, že ani nevíme, odkud vane vítr, když jakoby rádoby "tvoříme".
Neberte tento příspěvek jako pesimistický, je jen realistický.