Mám kamaráda. Rád organizuje desítky akcí. A velice často potřebuje od jiných různé služby. Takové vztahy, aby správně dlouhodobě fungovaly, musí být reciproční. Já pro tebe ty pro mě. Dodnes nebyl vymyšlen lepší systém než práce za odměnu, práce za výměnu. V jeho případě to však neplatí. Důvodů, proč tomu tak je, může být víc, mně se nejvíc zamlouvá, že nemá co nabídnout. Samozřejmě kromě peněz či jiných hmotných statků.
Dřív jsem pro něho dělal kde co, ale protože jsem zastáncem reciprocity a rovnováhy nejen ve světě lidí, postupně jsem utlumil jeho aktivity a změnil v naprosté pasivity. Přesto se mu sem tam podaří mě donutit k nějaké činnosti, ale protože při tom dělám nevhodné poznámky a ksichtím se, žádá mě, bližního, nerad. Pro jistotu nabízí předem předběžný hmotný statek v podobě pozvání na oběd. Bohužel to bývá jen prázdná věta, takový rituální taneček. Aby mu to nebylo blbé, nebo aby byla vidět z jeho strany snaha o normální oko za oko, zub za zub. Většinou ale z pozvání sejde. Co s tím? Měl bych ho donutit k dodržení slibů? Asi jo. Pro jeho dobro. Dobrý skutek je dobrým skutkem, když trháš trn z paty, ne když jde o jistou formu jednostranné vychcanosti. Jenže já obejda se bez toho oběda obejdu, nepotřebuju ho. Tak si aspoň experimentuju. Kolikrát slíbí, kolikrát splní, kdy spolkne ironickou poznámku. Je docela splachovací.
Vím, že když si řeknu, zatne zuby a oběd zaplatí. Ale o to mi nejde. Mě fascinuje ten samotný slib. Když někdo řekne: "Pozvu tě zítra na oběd," říká tím, že zítra. On však to zítra nezvládne. Skoro vždycky má nějakou jinou akci v době oběda. A protože je systematik s důsledným kalendářem, nelze ho nařknout, že zapomněl. I další dny mu do toho něco neodkladného vleze. Pozvání vyšumí za pár dní do úplného ztracena.
On nezapomíná, je jak slon Bimbo, pamatuje si všecko. Co ho vevnitř v hlavě drží v pohodě, že mu nevadí, že nedrží slovo a nestydí se? Myslí si, že zapomínám? I já jsem Bimbo. Experimentátor Bimbo.
Naštěstí si dává v poslední době dost pozor, aby ode mě nic nepotřeboval. Má kolem sebe armádu jiných, kteří zaskočí. Ale myslím si, že neradi. Nemůžu za ně mluvit. Myslet si to můžu. Schválně ho nebudu jmenovat, protože by se strašně urazil a už by se mnou asi nemluvil. A možná by přestal být i kamarád. A za to pár nepozvání na oběd přece nestojí. Ale jestli si myslí, že se přesto v tomto zamyšlení poznává, tak ho můžu uklidnit, že to není o něm, ale o jiném mém kamarádovi. Ten dokonce ani nevrací peníze, které si půjčuje. Ale ani o něm to není. Je to o někom jiném. Toho neznáš Frištenský.
Dřív jsem pro něho dělal kde co, ale protože jsem zastáncem reciprocity a rovnováhy nejen ve světě lidí, postupně jsem utlumil jeho aktivity a změnil v naprosté pasivity. Přesto se mu sem tam podaří mě donutit k nějaké činnosti, ale protože při tom dělám nevhodné poznámky a ksichtím se, žádá mě, bližního, nerad. Pro jistotu nabízí předem předběžný hmotný statek v podobě pozvání na oběd. Bohužel to bývá jen prázdná věta, takový rituální taneček. Aby mu to nebylo blbé, nebo aby byla vidět z jeho strany snaha o normální oko za oko, zub za zub. Většinou ale z pozvání sejde. Co s tím? Měl bych ho donutit k dodržení slibů? Asi jo. Pro jeho dobro. Dobrý skutek je dobrým skutkem, když trháš trn z paty, ne když jde o jistou formu jednostranné vychcanosti. Jenže já obejda se bez toho oběda obejdu, nepotřebuju ho. Tak si aspoň experimentuju. Kolikrát slíbí, kolikrát splní, kdy spolkne ironickou poznámku. Je docela splachovací.
Vím, že když si řeknu, zatne zuby a oběd zaplatí. Ale o to mi nejde. Mě fascinuje ten samotný slib. Když někdo řekne: "Pozvu tě zítra na oběd," říká tím, že zítra. On však to zítra nezvládne. Skoro vždycky má nějakou jinou akci v době oběda. A protože je systematik s důsledným kalendářem, nelze ho nařknout, že zapomněl. I další dny mu do toho něco neodkladného vleze. Pozvání vyšumí za pár dní do úplného ztracena.
On nezapomíná, je jak slon Bimbo, pamatuje si všecko. Co ho vevnitř v hlavě drží v pohodě, že mu nevadí, že nedrží slovo a nestydí se? Myslí si, že zapomínám? I já jsem Bimbo. Experimentátor Bimbo.
Naštěstí si dává v poslední době dost pozor, aby ode mě nic nepotřeboval. Má kolem sebe armádu jiných, kteří zaskočí. Ale myslím si, že neradi. Nemůžu za ně mluvit. Myslet si to můžu. Schválně ho nebudu jmenovat, protože by se strašně urazil a už by se mnou asi nemluvil. A možná by přestal být i kamarád. A za to pár nepozvání na oběd přece nestojí. Ale jestli si myslí, že se přesto v tomto zamyšlení poznává, tak ho můžu uklidnit, že to není o něm, ale o jiném mém kamarádovi. Ten dokonce ani nevrací peníze, které si půjčuje. Ale ani o něm to není. Je to o někom jiném. Toho neznáš Frištenský.
1 komentář:
Hello. This post is likeable, and your blog is very interesting, congratulations :-). I will add in my blogroll =). If possible gives a last there on my blog, it is about the Wireless, I hope you enjoy. The address is http://wireless-brasil.blogspot.com. A hug.
Okomentovat