Jeden můj umřelý kamarád, matematik, měl rád klasiku a spojoval si to s pobytem v přírodě. Kromě hudby měl rád i poezii, francouzské básníky si četl ve francouzštině a Nietcheho v němčině. Cvičil jogu a žil úsporně. Měl hodně desek a gramofon a staré rádio, na kterém ml předvolené dvě stanic - Vltavu a Classic FM. Sem tam si předladěné stanice přešteloval a byl z toho nešťastný. Když se mu tam dostala Evropa 2, byl přímo zoufalý. Pak mě vždycky poprosil o záchranu. Vrátill jsem mu předladěné stanice na místo, marně a zbytečně mu ukázal, jak je jednoduché si to poladit svépomocí. A jednou za čas jsem mu sehnal do jeho gramofonu novou magnetodynamickou vložku, neboli po lidsku, novou jehlu do gramofonu. Shánění bylo čím dál obtížnější, gramofony byly vytlačované na okraj lidské společnosti. A jak se tak toulával po krajině a přehrával si v hlavě symfonie Beethovena v němčině a Griega v norštině, zatoužil po něčem převratném". Začal snít o nějakém přenosném gramofonku na baterky, aby si to mohl rozestrkat mezi kapradím, pustit Dvořáka a ležet. Jeho sen nebyl z doby ledové, ale z doby prakticky nedávné, kdy byly k dispozici všelijaký walkmany a za rohem již číhaly empétrojková šudlítka, ale on znal a chtěl znát jen gramofon. Byl přece matematik, ti s dobou nechodí.
Žádné komentáře:
Okomentovat