Zábrana (1931)

Na dnešek připadá výročí narození dalšího zajímavého pána, který v dymbulí knihovně nepřehlédnutelně trčí. Nejmilejší jeho knihou mi je „Celý život“. Koupil jsem si ji hned, jak vyšla. Dva tlusté špalky, četl jsem ji se zatajeným dechem. S jakou elegancí a lehkostí dokázal psát o věcech eklhaftních ze svého okolí i o tajnostech zaprášených, niterných. Deníček, kterej byl hodně tlustej, ale přesto ne dost. Po dočtení mě dlouho mrzelo, že je přečteno. Své nadšení jsem ventiloval i v kruhu rodinném. Prostřední synek bystře zareagoval a první špalek Zábrany si půjčil, nepřečetl, ztratil. Byl jsem ukázkově otrávenej, aby viděl, jak jsem otrávenej. Rok dva se nic nedělo, pak přes všemocné internetové nákupnictví se mu konečně podařilo sehnat knihu znova a srovnat tak dluh s Dymbulovu Národní knihovnou v Pařezinách. Nové vydání je ještě krásnější než to staré, protože je všechno nacpané do jedné jediné tlusté knihy a příjemněji voní. Ztráta Jeníčka přišlai s e-slevou skoro na 600 Kč a jemu za ty prachy zbyl jen druhý díl a obal z prvního.
Zábrana se narodil dnes v Herálci v roce 1932. Znám Herálec důvěrně, chodil jsem se slečnou jejíž rodiče měli v Herálci starou chalupu. Spávali jsem tam spolu na krásné velké peci pod jednou dekou, jako v pohádce o blbém Honzovi, kterej mi za 30 let ztratí půl knihy místního rodáka. Možná i proto je mi Zábrana tak milý. Jako ty vzpomínky bez zábran.