Rudolf Dašek

Ach jo, 1.2.2013 umřel Rudolf Dašek. Vzpomněl jsem si, jak někdy asi tak v roce 1974 koncertoval v Brně v Semilasu Tandem Stivín-Dašek a jak šli po koncertě s náma za Klementama na mejdan, kde se oba stali čestnými členy našeho "Klubu brněnských hovadistů". Ani smrt mu tohle členství neveme. Rudolf byl neuvěřitelně mlčenlivý člověk, ale tenkrát večer řekl víc než dvě věty. Tři.

Amnestie

Proč je poslední amnestie podvodníků dobrá? Pan prezident udělal pro prostý lid velkolepé a hlavně užitečné gesto, že amnestoval pěknou řádku podvodníků.
To že si k tomu vybral zrovna výročí vzniku České republiky je správné, protože tenhle svátek nesvátek nikdo, snad kromě pana prezidenta, nebere nijak radostně a slavnostně. Spíš si vznik samostatné České republiky spojují lidé se zánikem Československa. A pan prezident v tomhle zániku zcela jistě hrál jednu z nejhlavnějších rolí.
Ale abych neodbíhal od tématu, proč je tahle amnestie dobrá pro prostý lid? No protože mají k dispozici ryzí důvod  k nasranosti. Podvodníci světového kalibru se dostanou na svobodu, jejich trestní rejstřík bude vymazanej a oni mohou hned zase někde a někomu škodit. Nejlíp se škodí státu, je pitomej a neumí se bránit, ač má v rukou soudy, policii a všecky další páky. Dojit stát se v týhle zemičce vyplatí. A když to nevyje, tak ona se nějaká ta amnestie najde.
A protože jsme země s největším počtem fňukalů na metr čtvereční, bylo to od pana prezidenta obětavé a velkorysé gesto, že nakrmil národ nespokojeností konkrétního tvaru. Kdyby, nedejbože, ty šejdíře na svobodu nepropustil, museli bychom si k fňukání najít nějakej jinej důvod. Ne, že by to bylo příliš složité, témat k nasrání tu politici nabízí nepřeberné množství. A já se děsím, že jednou nastane, třeba jen na pár minut, doba, kdy nebude kvůli čemu fňukat a v tom okamžiku nastane v naší společnosti peklo, na které se netěšme. Bude to dost šílené.
A ještě něco navíc. Poslední amnestie v sobě skrývá ještě jeden velký dar. Můžeme si plnými doušky užívat atributů svobodné demokratické společnosti, ač na to rádi zapomínáme pro samé kňučení a brblání. Můžeme panu prezidentovi spílat, psát pitomé články, na ulicích a v tramvajích vztekle a nahlas vrčet, co to je za bordel. A to je k nezaplacení. Užívat si té svobody projevu plnými doušky. Berme Klausovo amnestický gesto jako velkorysý dar nasrané společnosti.
Zároveň tímto činem jasně dokázal, že není žádným populistou, protože nakrknul skoro všechny. Kromě Jekylla a Hydea, promiňte, Jakla a Hájka.